Ezop byl řecký vypravěč tvůrce klasických bajek.

O Ezopově životě toho není příliš známo. Narodil se pravděpodobně jako otrok thráckého nebo fryžského původu. Po propuštění z otroctví hodně cestoval. Procestoval Řecko, Babylonii a Egypt. Jiné zdroje uvádějí, že byl po celý život velmi nemocen.

Podle pověsti byl Ezop křivě obžalován ze svatokrádeže a v Delfách odsouzen k smrti. Údajně byl shozen ze skály do propasti.

Z Ezopova díla:
Ezop je tvůrcem starověkých řeckých bajek, krátkých epicko – didaktických útvarů. Jde o příběhy se stručným dějem, v nichž vystupují perzonifikované bytosti z hmyzího, zvířecího či rostlinného světa. Alegoricky zastupují vlastnosti a jednání lidí. Často se objevují i skuteční lidé a postavy bohů. Dialog dává bajkám spád a na konci dochází k didaktickému poučení.

O silném lvu
Myší sněm
Vlk v rouše beránčím
O pyšném orlu
O chytré lišce
Zajíc a želva
O lvu a myši
O lišce a vráně

Své bajky přednášel Ezop ústně. Teprve ve 3. století před n.l. byly jeho bajky písemně zaznamenány a později zpracovány v římském prostředí do veršované podoby: Demétrios, Falerón a Phaedrus, který je autorem latinského veršovaného textu.

Na jeho tvorbu navázali pozdější bajkaři jako Jean de La Fotaine a Ivan Andrejevič Krylov.

U nás byly antické bajky známy již ve středověku.
Objevují se např. v Prostějovském sborníku ze 16. století.
Roku 1791 vydal Václav Matěj Kramerius – Ezopovy básně.
Později vydal Václav Rodomil Kramerius překlad pod názvem – Obnovený Ezop.

Jako první moderní adaptace Ezopa pro dětské čtenáře, byly označeny převyprávěné bajky Pavlem Šrutem a ilustrované Miloslavem Jágrem – Ezopovy bajky, 1998.

Miloslav Jáger obdržel za ilustrace bajek Zlatou stuhu.

Poslední soubor bajek vyšel v roce 2005 pod názvem Ezopovy bajky. Je přizpůsoben dětskému čtenáři a doprovází jej řada půvabných ilustrací.