Federico Lorca García byl španělský básník a dramatik.

Federico García se narodil v rodině statkáře a učitelky. Vystudoval filozofii a práva na univerzitě a poté se věnoval literární činnosti, zajímal se rovněž o hudbu a malířství. Uskutečnil cestu do USA a na Kubu. Po vyhlášení republiky založil studentské zájezdové divadlo La Barraca a ve vlastní tvorbě se soustředil převážně na dramata. S divadlem jezdili převážně po venkově. García byl i na přednáškovém a divadelním turné v Argentině a Uruguayi.

Jako představitel antifašistických intelektuálů byl Federico Lorca García za občanské války zatčen a v roce 1936 bez soudu popraven.


Svou literární tvorbu zahájil Federico García poezií. Inspiroval se andaluskými lidovými písněmi, barokní poezií, ale inspirovala ho i poválečná avantgarda, např. futurismus, dadaismus a surrealismus. Začlenil andaluský folklor do moderního básnického tvaru.

Básnické sbírky:
Písně - 1927
Zpěv na andaluskou notu - 1931

Cikánské romance - 1928, sbírka lyrickoepických básní. V souboru příběhů jsou hlavními motivy tragická láska, krvavé vášně, touha po svobodě, vztah člověka a tajemných živlů přírody. Tragičnost osudů andaluských cikánů vyplývá ze střetu jejich svoodného světa s oficiální morálkou.

Básník v New Yorku - 1940, ve sbírce se uplatňuje vliv nových směrů. Vydáno posmrtně.

Motivy staré galicijské a arabské kultury se objevují ve sbírkách:
Šest galicijských básní - 1936
Diván sadu Tamarit - 1940

Dramatická tvora:
Do dramatické tvorby se zapsal především tragédiemi o osudu žen na španělském venkově:

Krvavá svatba - 1933
Pláňka - 1934
Dům Bernardy Albové - 1936

Neprovdaná doňa Rosita aneb Květomluva - 1935, "granadská báseň z devatenáctého století, rozdělená do několika zahrad se zpěvy a tanci". Soustřeďuje se na ženskou problematiku.

Garcia psal i jednoaktovky, loutkové hry, komedie:
Čarokrásná ševcová - 1930
Mariana Pinedová - 1925, lidová romance

Některé jeho hry inspirovaly autory jiných uměleckých oblastí např. balet nebo opera.