Ferdinand Peroutka byl prozaik, esejista, dramatik a významný český politický žurnalista 20. století žijící od roku 1948 v exilu.

Ferdinand Peroutka se narodil v Praze, otec byl inspektorem státních drah. V roce 1905 začal studovat gymnázium, ale krátce před maturitou školu opustil a byl zaměstnán jako výtvarný referent Času. Před odvodem do armády na počátku 1. světové války se nějaký čas ukrýval v Rakousku a Německu. Nakonec byl pro zdravotní nezpůsobilost vojenské služby zproštěn.

Po převratu pokračoval Ferdinand Peroutka v žurnalistické práci. V letech 1919 - 1923 pracoval jako redaktor deníku Tribuna, v letech 1924 - 39 byl šéfredaktorem týdeníku Přítomnost. Zároveň byl politickým redaktorem deníku Lidové noviny, kde byl jeho kolegou i Karel Čapek, se kterým se přátelil a patřil k jeho pátečníkům.

Za 2. světové války byl Ferdinand Peroutka v letech 1939 - 45 vězněn v koncentračních táborech v Dachau a Buchnwaldu. Po sovobození se vrátil k žurnalistice v novinách Svobodné noviny a Dnešek.

V roce 1948 pro zásadní nesouhlas s komunismem odešel Ferdinand Peroutka natrvalo do exilu. Krátce pobýval v Anglii a v roce 1950 se odstěhoval do USA. Bydlel v New Yorku a v letech 1951 - 61 byl ředitelem československého vysílání Svobodné Evropy, s níž stále pracoval i později.

Urna s popelem Ferdinanda Peroutky byla v roce 1991 převezena do Prahy a uložena na Vyšehradském hřbitově.


Největší část své tvůrčí energie věnoval Ferdinand Peroutka politické žurnalistice. Do literatury zasahoval v časopisech a revuí jako kritik a kulturně-politický komentátor.

Životním názorovým a profesním vzorem Ferdinanda Peroutky byl K. H. Borovský. Svými literárními postoji zaujímal postavení blízké T. G. Masarykovi. Velmi si vážil Karla Čapka.

Próza:
Z deníku žurnalistova - 1922, soubor povídkových fejeotnů z Tribuny
Oblak a valčík - 1976, panoramatický román o osudech několika českých lidí za 2. světové války

Pozdější život Panny - vydáno posmrtně v Torontu 1980, autor domýšlí vztah jedince a dějin v jiném podání než je historická realita. Vychází z nápadu možného zachránění Johanky z Arku před upálením a sleduje tragikomický osud hrdinky, která přežila své životní poslání

Dramata:
Oblak a valčík - 1948, podle stejnojmenného románu
Šťastlivec Sulla - 1991, z římských dějin 1. století př. n. l., vyšlo časopisecky v Divadelní revui

Kdybych se ještě jednou narodil - 1992, modelové situace ve vztahu muže a ženy, vydáno ve Světu a divadlo

Eseje a publicistika:
Politické eseje a statě:
Jací jsme - 1924
Boje o dnešek - 1925
Kdo nás osvobodil? - 1927
Ano a ne - 1932

Budování státu - 1933 - 36, nejvýznamnější petisvazkové Peroutkovo dílo zachycující vývoj republiky v letech 1918 - 2. Pátý díl nebyl dokončen.

Osobnost, chaos a zlozvyky - 1939, kritické soudy o literatuře
Tak nebo tak - 1947, politické statě
TGM představuje plukovníka Cunninghama - Curych 1977

Budeme pokračovat - vydáno posmrtně v Torontu 1984, rozhlasové komentáře o literatuře a umění v letech 1952 - 76

Muž přítomnosti - vydáno posmrtně v Curychu 1985
Sluší-li se býti realistou - posmrtně 1993, výbor z literární publicistiky