Florbela Espansa byla portugalská básnířka a povídkářka.

Své první básně psala Florbela Espansa již v dětství. Po studiích na gymnáziu se zapsala na právnickou fakultu v Lisabonu. Přispívala do časopisů Notícias de Évora, Seara Nova, Revista Portuguesa aj.

Florbela Espansa po celý život trpěla tím, že byla nemanželského původu. K tomu se přidala nevydařená manželství, tragická smrt bratra a chabé zdraví. Pocity citové frustrace a osamění ukončila předčasná smrt. Zemřela na následky nadměrného požití bariturátů, pravděpodobně se sebevražednými úmysly.


Tvorba Florbely Espansy stojí stranou modernistického proudu a navazuje spíše na novoromantické a symbolicko – dekadentní tradice přelomu století. Tematicky čerpá především z vlastní životní zkušenosti.Do pozdějších veršů stále více pronikají myšlenky nicoty a touhy po smrti.

Poezie:
Kniha hořkosti – 1919, autorčina básnická prvotina
Kniha Sestry Stesku – 1923, básnická sbírka

Kvetoucí vřesoviště – 1931, zájem o její tvorbu se probudi až poté co italský profesor Guido Batelli vydal její básnickou sbírku

V témže roce vyšly také:
Juvenília – kniha veršů shrnující tvorbu gymnaziálních let
Reliquiae

Korespodence
Deník z posledního roku

Povídkové soubory:
Masky osudu
Černý plášť – v obojích se objevují stejné tendence jako v poezii
Souborné dílo – 1986

Kniha Sestry Stesku – 1997, český výbor z autorčiny poezie, deníkových záznamů a korespodence