František Halas byl autor meditativní a společenské poezie, jeden z nejvýraznějších představitelů české poezie 30. a 40. let dvacátého století.

František halas pocházel z dělnické rodiny, otec organizoval dělnické stávky a v 50. letech vydal tři svazky vzpomínek. Halasova matka zemřela, když bylo Františkovi Halasovi osm let. Halas se vyučil knihkupcem, působil jako úředník a nakladatelský a časopisecký redaktor (časopisy Pásmo a Rozhledy). Spolupracoval při zakládání Devětsilu.

Za 2. světové války byl František Halas činný v odboji, po válce pracoval jako přednosta odboru na ministerstvu informací.

František Halas je pochován v Kunštátě, kde prožil i dobu heydrichiády.

Poezie Františka Halase je osobitá, jeho verš je většínou přerývaný, rytmicky nepravidelný a zvukově výrazný. Pracuje s hovorovou i obecnou češtinou, využívá biblických přirovnání a metafor.

Sépie - 1927, autorova prvotina
Kohout plaší smrt - 1930
Tvář - 1931, básnické sbírky rozšířené později o dva původně samostatné cykly
Tiše - 1931
Hořec - 1933
Sbírky mají charakter meditativní a spirituální poezie.

Staré ženy - 1935, nerýmovaná skladba
Dokořán - 1936, reakce na období mobilizace
Torzo naděje - 1938, o mnichovské zradě
Naše paní Božena Němcová - 1940
Já se tam vrátím - 1947, básnická próza lyricky oslavující Vysočinu

V řadě - 1948, pocit osobní zodpovědnosti za hledání a nalézání odpovědi na nejzákladnější filozofické otázky

A co? - 1957, nedokončená sbírka vydaná posmrtně

Ladění - 1942, autor byl inspirován prvními roky života svého syna, sbírka obsahuje kromě básní pro dospělé i dětská říkadla a říkanky

Počítadla - 1948, verše pro děti
Halas dětem - 1954, posmrtně vydaná sbírka

Halasovu básnickou tvorbu provázely teoretické stati o literatuře, o výtvarném umění, vzpomínky. Spolupracoval i s filmem (např. texty písní). Překládal zejména z polštiny, hlavně Mickiewicze.