František Langer byl prozaik a dramatik z generace bratří Čapků.

František Langer se narodil v židovské, nábožensky vlažné, ale vlastenecky česky smýšlející obchodnické rodině. Její předek přišel do Čech v polovině 17. století jako "hofjude", kterého si přivedl do svých železáren ve Starém Ransku kardinál Dietrichstein. Až Františkův otec se usadil v Praze. Rodina si udržovala způsob židovského života, ale zároveň se snažila přizpůsobit českému okolí. Děti navštěvovaly české školy a když Františkův bratr Jiří nalezl již jako student smysl života v ortodoxním chasidském židovství, rodiče se s tím těžko smiřovali.

František Langer zcela splynul s demokraticky a humanisticky smýšlející českou inteligencí, v níž nalezl mnoho přátel. Vystudoval gymnázium a Lékařskou fakultu UK. Doktorát složil v roce 1914.

Jako vojenský lékař se dal František Langer v roce 1916 zajmout do ruského zajetí. Působil v legiích jako šéflékař 1. pluku. Po návratu domů zůstal jako lékař v armádě.

V letech 1935 - 38 řídil František Langer dramaturgii Vinohradského divadla. V létě roku 193 odešel do Francie a stanul pak v čele zdravotní služby Československé armády v Anglii.

František Langer se stal předsedou československého PEN klubu. Po skončení 2. světové vályk se zcela věnoval literatuře. Po roce 1948, kdy byl zatčen jeho syn, žil v ústraní.

V roce 1994 byla ustavena Nadace Františka Langera.


František Langer byl autor čerpající náměty z pražského života včetně periferie, ale i ze zážitků z legií. Celým jeho dílem prostupuje zájem o obyčejného člověka a důvěra v hluboký mravní zákon v něm. Silnější reflexe židovství vyznačuje až závěr Langerova celoživotního díla.

Zlatá Venuše - 1910, povídky v duchu novoklasicismu
Svatý Václav - 1912
Za cizí město - 1919, Irkutsk

Miliony - 1914, divadelní hra, která vyšla knižně v roce 1920, zobrazuje motiv židovského zvýšeného smyslu pro rodinu

Pět povídek z vojny - 1920, Charbin, v první povídce Smrt v píscích píše autor, že není rozdíl, jestli umírá a trpí žid, Rus, klaun nebo voják. Všichni se brání smrti velmi úporně, myslí na své ženy, děti a obchody. Scéna jeho umírání je v povídce nejdrastičtější.

Železný vlk - 1920

Snílci a vrahové - 1921, v povídkové sbírce se objevila Palestina z doby křižáckých výprav, ne však jako cíl Výpravy třiceti rytířů, ale jen jako zastávka na jejich cestě za svatým Grálem.

Velbloud uchem jehly - 1923
Noc - 1925, drama z autorových novoklasických začátků
Periferie - 1925

Předměstské povídky - 1926, zde se mihne postava hodného, zřejmě židovského kupce Davida, ale židovství u něho není zmíněno

Obrácení Ferdyše Pištory - 1929
Grand hotel Nevada - 1927
Kratší a delší - 1927, fejetony, orientace na to, co lidi druží
Zázrak v rodině - 1929, humoristický román
Mrtví chodí mezi námi - 1930

Andělé mezi námi - 1931, legenda o třech dětstvích a epilogu nemířila na problémy židovské, ale české, protože právě český národ zbavený vídeňské nadvlády si podle autora nedovedl dost vážit své svobody

Pražské legendy - 1956, byla napsána v době, kdy se židovské tradice v Čechách příliš nepřipomínaly. V legendě o vodníku "u Františka" se zmiňuje o rozboření pražského Židovského Města z vůle magistrátu.

Byli a bylo - 1963, memoárová kniha, do níž autor zařadil vzpomínky na bratra Jiřího (Můj bratr Jiří), Vzpomínání na Haška, vzpomínky na bratry Čapky i na generační začátky a další druhy. Ve vzpomínkách na bratra vylíčil i meziválečné vzhlížení části českého židovstva k Palestině i svízelný útěk do ní po Dunaji na začátku 2. světové války.

Filatelistické povídky - 1965, příběh o chudém židovi, jeho cestě do Ameriky a po zjištění podvodu jeho návratu zpět. Jde o podobenství osudu nemalé části židovstva sice vynalézavého, ne však zámožného, kterému svět závidí omylem.

Malířské povídky - 1966

Pro mládež
Pes druhé roty
Bratrstvo Bílého klíče
Děti a dýka - 1942