František Palacký
literární kritik, zakladatel českého dějepisectví
- Narození:
- 14. června 1798
- Úmrtí:
- 26. května 1876
Upravit profil
František Palacký byl zakladatelem českého dějepisectví, vůdčí osobnost národního obrození, v mládí autor veršů, editor staročeských památek.
František Palacký se narodil v českobratrské rodině, studoval v Trenčíně a v Bratislavě na...
Životopis
František Palacký byl zakladatelem českého dějepisectví, vůdčí osobnost národního obrození, v mládí autor veršů, editor staročeských památek.
František Palacký se narodil v českobratrské rodině, studoval v Trenčíně a v Bratislavě na evangelických školách. Byl mimořádně talentovaný, ovládal deset cizích jazyků, pokoušel se o poezii a překlady, zabýval se estetikou a poetikou.
František Palacký se přátelil s P. J. Šafaříkem a J. Kollárem, stal se nadšeným vlastencem. V letech 1818 - 23 působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách, v roce 1823 přesidlil do Prahy. Ve službách hraběte Šternberka se zabýval historiemi šlechtických rodů. Studoval rovněž u J. Dobrovského pomocné historické vědy.
František Palacký se v roce 1827 oženil s dcerou bohatého advokáta Terezií Měchurovou. Zapojil se do pražského vědeckého a kulturního života. Pracoval ve Společnosti Vlasteneckého musea. Zasadil se o vydávání jeho periodik, německého ( Monatsschrift des böhmen Museums) i českého. Český časopis Společnosti Vlasteneckého musea, ve kterém Palacký uveřejňoval i své příspěvky, se stal hlavním osvětovým časopisem obrozenecké doby.
František Palacký inicioval založení Musejního sboru pro pěstění české řeči a literatury, založení Matice české, rozšíření muzejních sbírek a organizační změny ve prospěch českého jazyka v Královské české společnosti nauk.
V roce 1829 byl František Palacký jmenován historiografem Království českého a pověřen zpracováním českých dějin.
František Palacký byl i uznávaným představitelem austroslavismu (sjednocení Slovanů v rámci federalizované rakouské říše). Odmítl začlenění českých zemí do říše německé. Předsedal Slovanskému sjezdu v Praze, byl rovněž poslancem Ústavodárného sněmu.
Po dobu Bachova absolutismu byl František Palacký pod policejním dohledem. Po jeho pádu se Palacký vrátil do veřejného života. Byl poslancem zemského sněmu, působil v panské sněmovně říšské rady, spolu s F.L.Riegrem stál v čele staročeského křídla národní strany.
Své názory na státoprávní uspořádání v rámci Rakouska vyjádřil František Palacký v roce 1865 ve spisu Idea státu rakouského.
Po ztroskotání snah o uznání státního celku zemí Koruny české se v roce 1872 vzdal František Palacký aktivní politiky.
Za svého života dosáhl František Palacký četných mezinárodních uznání, byl členem mnoha vědeckých společností. Jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací.
František Palacký již během studia na lyceu v Bratislavě psal poezii inspirovanou antickými vzory. Byl přívržencem časomíry.
František Palacký byl přesvědčen o pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Vycházel z nich ve svých historických pracích.
Palackého dílo ovlivnilo české dějepisectví a filozofii, inspirovalo mnohé další umělce. Prostřednictvím historických próz, zejména Aloise Jiráska, pronikla Palackého idea českých dějin do kulturního povědomí české společnosti.
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie - 1819, kniha ve formě fiktivních dopisů psaná spolu s P.J. Šafaříkem.
Jako příklady časoměrné prozódie byly uvedeny Palackého básně. V časomíře překládal z Vergiliových Eklog.
Přehled dějin krásovědy a její literatury - 1823 časopis Krok, autor se odborně věnoval otázkám estetiky
Krásověda čili O kráse a umění - nedokončené pojednání
Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě - 1848-76, životní dílo Františka Palackého původně psané německy. Obsahuje českou historii od pravěku do nástupu Habsburků na český trůn. Vyzdvihl husitství jako nejslavnější období českých dějin.
Ve dvacátých a třicátých letech 19. století psal František Palacký také kritiky beletrie. Vysoce hodnotil B. Němcovou, K. H. Borovského, J. Kollára, F.L. Čelakovského a J.K. Tyla.
Početné byly jeho edice staročeské literatury: kroniky, Majestas Carolina, Komenského Orbis Pictus aj.
Ostatní dílo:
Poezie:
Na horu Radhošť – báseň
Má modlitba dne 26. července 1818 – hymnus
Ideál říše – óda
Vědecká literatura:
Staročeský všeobecný kalendář
Život Jana Amose Komenského
Zběrky ze starožitnosti českoslovanské
Okus české terminologie filosofické – snaha o vytvoření české filosofické terminologie, tato jím navržená terminologie se z větší části ujala.
Historická díla:
Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527
Geschichte von Böhmen
1. díl do roku 1198
2. díl roky1198 - 1306
3. díl roky1306 - 1378
Pomůcky ku poznání řádů zemských království Českého v druhé polovině XIII. století – pokus o shrnutí života v polovině 13. století
Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního
Přehled současných nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských i dvorských v královstvím Českém, od nejstarších časův až do nynějška – vyšlo i německy
Popis království Českého – soupis všech obcí v Čechách.
Skizze einer Geschichte von Prag - Stručné dějiny Prahy
Politická díla:
Idea státu Rakouského – 1865, popis představ Františka Palackého o federálním uspořádání Rakouska, kdy si přeje jeho zachování.
Zachovala se i část Palackého korespondence s významnými osobnostmi doby a značné množství novinových článků.
František Palacký se narodil v českobratrské rodině, studoval v Trenčíně a v Bratislavě na evangelických školách. Byl mimořádně talentovaný, ovládal deset cizích jazyků, pokoušel se o poezii a překlady, zabýval se estetikou a poetikou.
František Palacký se přátelil s P. J. Šafaříkem a J. Kollárem, stal se nadšeným vlastencem. V letech 1818 - 23 působil jako vychovatel ve šlechtických rodinách, v roce 1823 přesidlil do Prahy. Ve službách hraběte Šternberka se zabýval historiemi šlechtických rodů. Studoval rovněž u J. Dobrovského pomocné historické vědy.
František Palacký se v roce 1827 oženil s dcerou bohatého advokáta Terezií Měchurovou. Zapojil se do pražského vědeckého a kulturního života. Pracoval ve Společnosti Vlasteneckého musea. Zasadil se o vydávání jeho periodik, německého ( Monatsschrift des böhmen Museums) i českého. Český časopis Společnosti Vlasteneckého musea, ve kterém Palacký uveřejňoval i své příspěvky, se stal hlavním osvětovým časopisem obrozenecké doby.
František Palacký inicioval založení Musejního sboru pro pěstění české řeči a literatury, založení Matice české, rozšíření muzejních sbírek a organizační změny ve prospěch českého jazyka v Královské české společnosti nauk.
V roce 1829 byl František Palacký jmenován historiografem Království českého a pověřen zpracováním českých dějin.
František Palacký byl i uznávaným představitelem austroslavismu (sjednocení Slovanů v rámci federalizované rakouské říše). Odmítl začlenění českých zemí do říše německé. Předsedal Slovanskému sjezdu v Praze, byl rovněž poslancem Ústavodárného sněmu.
Po dobu Bachova absolutismu byl František Palacký pod policejním dohledem. Po jeho pádu se Palacký vrátil do veřejného života. Byl poslancem zemského sněmu, působil v panské sněmovně říšské rady, spolu s F.L.Riegrem stál v čele staročeského křídla národní strany.
Své názory na státoprávní uspořádání v rámci Rakouska vyjádřil František Palacký v roce 1865 ve spisu Idea státu rakouského.
Po ztroskotání snah o uznání státního celku zemí Koruny české se v roce 1872 vzdal František Palacký aktivní politiky.
Za svého života dosáhl František Palacký četných mezinárodních uznání, byl členem mnoha vědeckých společností. Jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací.
Dílo Františka Palackého:
František Palacký již během studia na lyceu v Bratislavě psal poezii inspirovanou antickými vzory. Byl přívržencem časomíry.
František Palacký byl přesvědčen o pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Vycházel z nich ve svých historických pracích.
Palackého dílo ovlivnilo české dějepisectví a filozofii, inspirovalo mnohé další umělce. Prostřednictvím historických próz, zejména Aloise Jiráska, pronikla Palackého idea českých dějin do kulturního povědomí české společnosti.
Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie - 1819, kniha ve formě fiktivních dopisů psaná spolu s P.J. Šafaříkem.
Jako příklady časoměrné prozódie byly uvedeny Palackého básně. V časomíře překládal z Vergiliových Eklog.
Přehled dějin krásovědy a její literatury - 1823 časopis Krok, autor se odborně věnoval otázkám estetiky
Krásověda čili O kráse a umění - nedokončené pojednání
Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě - 1848-76, životní dílo Františka Palackého původně psané německy. Obsahuje českou historii od pravěku do nástupu Habsburků na český trůn. Vyzdvihl husitství jako nejslavnější období českých dějin.
Ve dvacátých a třicátých letech 19. století psal František Palacký také kritiky beletrie. Vysoce hodnotil B. Němcovou, K. H. Borovského, J. Kollára, F.L. Čelakovského a J.K. Tyla.
Početné byly jeho edice staročeské literatury: kroniky, Majestas Carolina, Komenského Orbis Pictus aj.
Ostatní dílo:
Poezie:
Na horu Radhošť – báseň
Má modlitba dne 26. července 1818 – hymnus
Ideál říše – óda
Vědecká literatura:
Staročeský všeobecný kalendář
Život Jana Amose Komenského
Zběrky ze starožitnosti českoslovanské
Okus české terminologie filosofické – snaha o vytvoření české filosofické terminologie, tato jím navržená terminologie se z větší části ujala.
Historická díla:
Staří letopisové čeští od roku 1378 do roku 1527
Geschichte von Böhmen
1. díl do roku 1198
2. díl roky1198 - 1306
3. díl roky1306 - 1378
Pomůcky ku poznání řádů zemských království Českého v druhé polovině XIII. století – pokus o shrnutí života v polovině 13. století
Pomůcky ku poznání staročeského práva i řádu soudního
Přehled současných nejvyšších důstojníků a ouředníků zemských i dvorských v královstvím Českém, od nejstarších časův až do nynějška – vyšlo i německy
Popis království Českého – soupis všech obcí v Čechách.
Skizze einer Geschichte von Prag - Stručné dějiny Prahy
Politická díla:
Idea státu Rakouského – 1865, popis představ Františka Palackého o federálním uspořádání Rakouska, kdy si přeje jeho zachování.
Zachovala se i část Palackého korespondence s významnými osobnostmi doby a značné množství novinových článků.