Gabriela Mistralová byla chilská básnířka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu.

Gabriela Mistralová, vlastním jménem Lucia Godoy Alcayaga, prožila své dětství v pouštní krajině na severu Chile v chudé vesnici v Andách. Vzdělání získala samostudiem, od šestnácti let již učila na venkovských školách, později na školách středních. Vlastní pílí se propracovala až k dráze vysokoškolské učitelky a diplomatky.

Gabriela Mistralová často pobývala v cizině, např. Evropě, Brazilii a USA, cestovala po Latinské Americe a přednášela. Byla uznávanou autorirou v oblasti pedagogiky. Velký úspěch měla její tvorba pro děti.

V roce 1945 byla Gabriele Mistralové udělena Nobelova cena.



Básnické dílo Gabriely Mistralové není příliš rozsáhlé. Básně vycházely nejdříve časopisecky a teprve jejich nadšené přijetí profesory a studenty v USA mělo vliv na to, že byly souborně vydány.

Sonety smrti - 1914, vycházely nejdříve časopisecky

Bezútěšnost - 1922, přepracované vydání 1954. Autorčina první sbírka lyrických básní a próz, která je považována za nejvýznamnější. Zahrnuje tvorbu z let 1910 - 22 a je autobiograficky motivována nejzávažnějšími událostmi jejího mládí. Nejvíce je zde zastoupena milostná lyrika - pocity neopětované a nenaplněné lásky, dále lyrika přírodní a náboženská spolu s verši a prózou o dětech a pro děti.

Něha - 1924, sbírka je určena především dětem

Pastva - 1938, ve sbírce se autorka vrací ke kořenům kultury na kontinentě, vyjadřuje lásku k lidem, přírodě a vědomí kosmické jednoty života.