Gabriela Preissova, rozená Sekerová, podruhé provdaná Halbaertová, byla představitelkou českého realismu, dramaturgyní Národního divadla. Psala také pod pseudonymy Matylda Dumontová nebo Matyda Dimová.

Gabriela Preissová se narodila v Kutné Hoře, ale její rodina se brzy přestěhovala na moravské Slovácko. Nejkrásnější dětství prožila v letech 1864 - 1871 v Plaňanech u nevlastního otce Josefa Váni. Na svou školní docházku v roce 1868 Gabriela Preissová vzpomíná: "Byla to divná škola, ta trojtřídka v Plaňanech. O soustavné vyučování se příliš nedbalo. Učitel bez zkoušek Eduard Pechold vyhrával s pomocníkem na muzikách a v zimě koledoval u rodičů dětí. Nejvíce se staral o práci na svém hospodářství. K ní si přibíral i školní mládež. Mnohdy zastupoval učitele jeho otec, který dětem vypravoval pohádky." V roce 1933 byla v plaňanském parku zasazena její lípa, jejíhož zasazení se osobně zúčastnila.

V letech 1871 - 1873 byla dána na vychování do dívčí školy v Praze. Bydlela u svého strýčka, archiváře a spisovatele F. Dvorského. Díky němu se seznámila s řadou českých spisovatelů a s vlasteneckým děním.

V osmnácti letech se Gabriela Preissová provdala za Jana Preisse pokladníka hodonínského cukrovaru. V Hodoníně poznala dobře moravské Slovácko. Od roku 1890 žila v Oslavanech, v následujících dvou letech pobývala na statku Jelenik (Hirschenau) u Celovce v Korutanech. Zde se zajímala o život Slovinců.

V roce 1898 se Gabriela Preissová přestěhovala do Prahy. O deset let později ovdověla a provdala se za plukovníka rakouské armády Adolfa Halbaerta, kterého následovala do Puly v Istrii.

Na konci 19. století si Gabriela Preissová nechala postavit secesní vilu v Jevanech. Na léto odjížděla do Chlumu u Třeboně.

Za 1. světové války pomáhala Gabriela Preissová ruským zajatcům v milovickém táboře. Ráda cestovala a tak navštívila například Rusko, Halič, Francii a Itálii.

V Jevanech u Prahy žila Gabriela Preissová až do roku 1946, kdy podlehla rakovině.

Dílo Gabriely Preissové:

Gabriela Preissová na sebe upozornila knihou Obrázky ze Slovácka, která vzbudila kladný ohlas uznávaných kritiků. Právě Preissová literárně objevila zapomínaný a pro Čechy až trochu exotický kraj slovácký.

Hlavní hrdinky byly vychovány v pokoře. Životní okolnosti je donutí k činu, kdy bojují za své právo na štěstí a citový život. Tato vzpoura končí tragicky. Gabriela Preissová ve svých dílech kritizovala vliv peněž a majetku.

Obrázky ze Slovácka - sbírka povídek, povídka Gazdina roba byla později přepsána jako divadelní hra

Gazdina roba – premiéra se konala v Národním divadle 7. listopadu 1889. F. A. Šuberta zaujala v časopise Osvěta povídka Gabriely Preissové Gazdina roba a vybídl její autorku, aby podle ní napsala divadelní hru. Gabriela Preissová pracovala na své divadelní prvotině ve spolupráci s F. A. Šubertem během dvou letních měsíců roku 1889 a již koncem září se Gazdina roba začala zkoušet. Premiéru stihly velmi příkré kritiky. Ale převážná část publika hru přijala s nadšením. Gazdina roba pak vydržela v živém repertoáru Národního divadla osm let, počtem repríz ji z titulů sedmé sezony předčily jen dvě bulvární komedie. Hra byla zhudebněna J. B. Foesterem.

Jde o příběh venkovské švadleny Evy, která se snaží vymanit z předurčenosti a z předsudku, že biologická stavba těla je rozhodující pro charakter i intelekt člověka. Gabriela Preissová sleduje svou Evu s neústupnou drsností. Evin proces osvobozování se od vnějších tlaků je aktuální dodnes. Autorka ve hře zkoumá výrazné postavy venkovských žen, v jejichž jednání se projevují prudké vášně a jež jdou za svým cílem až k sebezničení nebo sebeobětování. Pod stylizovaným nářečím se skrývá nadčasové jádro.

Její pastorkyňa – premiéra v Národním divadle 9.11.1890, balada o lásce, zradě, hříchu a odpovědnosti za vlastní činy. Divácký úspěch preméry byl zřejmě silně podpořen velkou účastí autorčiných přátel a obdivovatelů z Moravy. Při reprízách se však bohužel neopakoval. Kritika hry byla velmi zdrcující. Kritici autorce vytýkali naturalismus, amorálnost, nevkus, překračování všech estetických pravidel. Premiéra rozdělila českou veřejnost i divadelní obec – na jedné straně nadšené ohlasy, na druhé pohoršení nad syrovým, ale pravdivým vylíčením poměrů na moravské vesnici. Venkov není vykreslen jako malebné prostředí plné milých, rázovitých lidí, ale jako místo, kde vřou lidské vášně, pýcha, závist, předsudky a křivdy z minulosti. Hra byla po pěti reprízách stažena z repertoáru národního divadla. Autorka se snažila svá stanoviska obhajovat, na kritiky odpovídala písemně a neúspěch nesla velmi těžce.

Drama Její pastorkyňa zachránil Leoš Janáček. Tři roky po premiéře požádal autorku, zda by její hru mohl zhudebnit. Gabrielu Preissovou už znal, složil na její námět neúspéšnou operu Počátek románu. K zájmu o Její pastorkyni ho zřejmě inspiroval úspěch Foerstrovy opery Eva, napsané podle Gazdiny roby. Opera Její pastorkyňa měla premiéru v Brně v roce 1904. Stala se převratným činem naší operní dramatiky. Byla první českou operou na neveršované libreto. Janáček je vytvořil převážné jen škrty v původním autorčině textu. V roce 1916 se konala premiéra v Praze, o dva roky později ve Vídni a pak už opera putovala do celé Evropy i do Ameriky. V Čechách na dlouho zastínila původní činoherní verzi Gabriely Preissové, ale zároveň zachovala v paměti její existenci.

Balada je o mladičké Jenůfě, která je slepě zamilovaná do Števy, lehkomyslného mládence. Ten má rád hezká děvčata a opojné pití. Po Jenůfě naopak marně touží Števův odstrkovaný bratr Laca. Jeho jedinou nadějí je, že Števu odvedou na vojnu. To se však nestane a Laca je žárlivostí a potlačovanou vášní dohnán k zoufalému činu. Števu od Jenůfy odradí, ale netuší, že Jenůfa čeká Števovo dítě. Jenůfina pěstounka, kostelnička Buryjovka je vědmou a mravní autoritou obce. Vezme na sebe celou tíhu odpovědnosti za Jenůfin osud a pokusí se zachránit situaci krvavým zločinem. Zabije nemanželské dítě své schovaky, aby zachovala svou i její čest.

Jaro v podzámčí - idylická hra, která měla ve Švandově divadle 50 repríz

Další hry, které byly nastudovány v Národním divadle:
Ve stínu závodiště
Dvě ukolébavky

Po tvrdé kritice hry Její pastorkyňa neprojevila Gabriela Preissová v hrách ani v pozdější prozaické tvorbě sílu svého mladistvého, spontánně dravého talentu, o jehož existenci svědčí dvě její úspěšné hry Gazdina roba a Její pastorkyňa. Od neúspěchu Její pastorkyně se Preissová snažila „být vkusná“. Autorka, která v letech 1889-1890 způsobila zásadní diskusi o nové estetice a otevřela brány české scény Jiráskově Vojnarce, Maryše bratří Mrštíků a českému realismu vůbec, jenž v principu proměnil inscenační postupy, scénografii i herectví, se nechala zlomit a zmrzačila si talent názory úzkoprsých staromilců. Další hry se již nedočkaly profesionáloní inscenace.

Podvečerní selanky
Cestou za štěstím
Čeledín a dcera ze statku
Ideály
Nové obrázky a črty
Když hvězdy padaly
Talmové zlato
Porosené pavučiny
Co vyprávěl život