Slavná francouzská spisovatelka Georgie Sandová, vlastním jménem Amandine Lucitte Dupinová, se narodila 1.7.1804 v Paříži.
Vyrůstala u své babičky, nemanželské dcery Maršála Moritze von Sachsen, na berryském venkově.
V roce 1822 se provdala...
Životopis
Slavná francouzská spisovatelka Georgie Sandová, vlastním jménem Amandine Lucitte Dupinová, se narodila 1.7.1804 v Paříži.
Vyrůstala u své babičky, nemanželské dcery Maršála Moritze von Sachsen, na berryském venkově.
V roce 1822 se provdala za barona Casimira Dudevanta , měli spolu dvě děti.Její manžel chodil rád a často na lov a Sandová se nudila. Začala tedy psát. V roce 1828 se zamilovala do studenta Julesa Sandeaua a odjela na šest měsíců do Paříže, aby zde pracovala jako žurnalistka. Spolu se svým milencem napsala román, který vyšel v roce 1831 pod pseudonymem J. Sand. Rok na to začala spisovatelka používat umělecké jméno Georgie Sandová. Její další láskou byl romantický básník Alfred de Muset a sním odcestovala do Itálie. Po svém návratu do vlasti se zamilovala do dalšího muže, byl jím Ferenc Liszt.
V roce 1836 se Sandová rozvedla a dva roky na to navázala další milostný vztah s Frédéricem Chopinem. Vlivem saint-simonistů vstoupila do politiky, kde se zasazovala za revoluci a přiznávala ženám právo na vlastní život, bez diktátu patriarchátu. Z funkce v Národním shromáždění, kam ji navrhly feministky, se ale cítila rozpačitě.
Její další vztah s rytcem Alexandrem Manceauem vydržel od roku 1849 celých, patnáct let. Po otevření malého divadla, kde se hrály její hry, stává se všemi milovaná spisovatelka hvězdou. Obdivují ji například Alexandre Dumas ml., který ji nazývá „maminkou“, Gustav Flaubet, se kterým ji spojovala častá korespondence. Díky úzkým kontaktům s Napoleonem III., Sandovou odmítá pařížská komuna.
Georgie Sandová šokovala svou mužskou stylizací / oblékala se do mužských šatů a ve svých dílech o sobě mluvila v mužském rodě/. Bojovala tím o rovnoprávnost s muži. Byla snad první feministkou v literatuře, dokázala odejít z manželského svazku, kde se cítila jako majetek svého muže. Byla vyznavačkou romantismu a bojovala za větší svobodu názoru v politice. Ve svých dílech mistrně vládla vypravěčskou technikou. Její tvorba je tematicky různorodá a co se týká kvality, značně nevyrovnaná. Snaží se v ní o řešení problémů mírnou cestou, v duchu sociálních utopií.
Georgie Sandová zemřela 7.6.1876 v Nohandu ve Francii.
Lelia /1833/ - román vyvolávající v tehdejší době skandál.
Mauprat /1836/ - román, který kritizuje konvenční manželství.
Lucrezia Floriani - který autorka napsala po návratu z deštivé zimy na Malorce.
Consuelo - nejznámější Sandové román.
La mare au dible /Ďáblův močál/ - tímto románem se Sandová přiblížila k literárnímu tématu 19. století „ člověk mezi přírodou a společností“.
Seznam děl:
Indiana /1834/, Lelia /1833/, Mauprat /1836/, Lucrezia Floriana, Consuelo, La mare au dible / Ďáblův močál/
Vyrůstala u své babičky, nemanželské dcery Maršála Moritze von Sachsen, na berryském venkově.
V roce 1822 se provdala za barona Casimira Dudevanta , měli spolu dvě děti.Její manžel chodil rád a často na lov a Sandová se nudila. Začala tedy psát. V roce 1828 se zamilovala do studenta Julesa Sandeaua a odjela na šest měsíců do Paříže, aby zde pracovala jako žurnalistka. Spolu se svým milencem napsala román, který vyšel v roce 1831 pod pseudonymem J. Sand. Rok na to začala spisovatelka používat umělecké jméno Georgie Sandová. Její další láskou byl romantický básník Alfred de Muset a sním odcestovala do Itálie. Po svém návratu do vlasti se zamilovala do dalšího muže, byl jím Ferenc Liszt.
V roce 1836 se Sandová rozvedla a dva roky na to navázala další milostný vztah s Frédéricem Chopinem. Vlivem saint-simonistů vstoupila do politiky, kde se zasazovala za revoluci a přiznávala ženám právo na vlastní život, bez diktátu patriarchátu. Z funkce v Národním shromáždění, kam ji navrhly feministky, se ale cítila rozpačitě.
Její další vztah s rytcem Alexandrem Manceauem vydržel od roku 1849 celých, patnáct let. Po otevření malého divadla, kde se hrály její hry, stává se všemi milovaná spisovatelka hvězdou. Obdivují ji například Alexandre Dumas ml., který ji nazývá „maminkou“, Gustav Flaubet, se kterým ji spojovala častá korespondence. Díky úzkým kontaktům s Napoleonem III., Sandovou odmítá pařížská komuna.
Georgie Sandová šokovala svou mužskou stylizací / oblékala se do mužských šatů a ve svých dílech o sobě mluvila v mužském rodě/. Bojovala tím o rovnoprávnost s muži. Byla snad první feministkou v literatuře, dokázala odejít z manželského svazku, kde se cítila jako majetek svého muže. Byla vyznavačkou romantismu a bojovala za větší svobodu názoru v politice. Ve svých dílech mistrně vládla vypravěčskou technikou. Její tvorba je tematicky různorodá a co se týká kvality, značně nevyrovnaná. Snaží se v ní o řešení problémů mírnou cestou, v duchu sociálních utopií.
Georgie Sandová zemřela 7.6.1876 v Nohandu ve Francii.
Díla Georgie Sandové:
Indiana /1834/ - román, který si získal přízeň čtenářů. Zde Sandová promítla svou tehdejší situaci a pocity -žít především v citové oblasti a svobodně.
Lelia /1833/ - román vyvolávající v tehdejší době skandál.
Mauprat /1836/ - román, který kritizuje konvenční manželství.
Lucrezia Floriani - který autorka napsala po návratu z deštivé zimy na Malorce.
Consuelo - nejznámější Sandové román.
La mare au dible /Ďáblův močál/ - tímto románem se Sandová přiblížila k literárnímu tématu 19. století „ člověk mezi přírodou a společností“.
Seznam děl:
Indiana /1834/, Lelia /1833/, Mauprat /1836/, Lucrezia Floriana, Consuelo, La mare au dible / Ďáblův močál/