Gerhart Hauptmann byl německý dramatik, lyrik, prozaik a esejista. V roce 1912 obdržel Nobelovu cenu za literaturu.

Gerhart Hauptmann se narodil v rodině hostinského. Jeho starší bratr Carl (žil v letech 1858 - 1921) byl také spisovatelem, jeho tvorba však zůstala omezena na úzký okruh čtenářů.

Gerhart Hauptmann absolvoval reálku ve Vratislavi, v Jeně studoval historii dějin umění a filozofii a studium ukončil v roce 1882. V Římě působil jako sochař a v roce 1884 studoval kresbu v Drážďanech. V letech 1884 - 85 studoval historii a herectví v Berlíně.

Gerhart Hauptmann se oženil s dcerou bohatého velkoobchodníka a tím se zbavil existenčních starostí.

V roce 1886 navázal Gerhart Hauptmann styky s naturalistickým sdružením, letech 1897 - 98 pobýval v Itálii. Po návratu se usadil v Agnetendorfu ve Slezsku, střídavě žil také v Berlíně a na ostrově Hiddensee. V roce 1904 se rozvedl a uzavřel nový sňatek.

V roce 1914 podlehl Gerhart Hauptmann válečnému nadšení, z něhož brzy vystřízlivěl. V roce 1932 navštívil Ameriku. Po nástupu Hitlera k moci žil v ústraní v Německu.

Gerhart Hauptmann je pohřben na ostrově Hiddensee.


Gerhart Hauptmann je největším německým dramatikem z přelomu 19. a 20. století.

Dramatická tvorba:
Na počátku literární dráhy byl Gerhart Hauptmann významným naturalistou. Později v jeho dílech osciluje naturalismus a převážně kritický realismus.

Před východem slunce - 1889, drama, v němž autor drasticky líčí morální úpadek náhle zbohatnuvší rolnické rodiny

Svátek míru - 1889
Osamělí lidé - 1891

Forman Henčl - 1898, drama, v němž je titulní hrdina dohnán svou druhou ženou k sebevraždě
Rosa Berndová - 1903, bída dožene ženu k vraždě vlastního dítěte

Tkalci - 1892, světově proslulé drama, vrcholné dílo Hauptmannovy tvorby, původně koncipované ve slezském nářečí. Čerpá z povstání slezských tkalců v roce 1844.

Bobří kožich - 1893, zlodějská komedie, která si bere na mušku zkorumpovanou pruskou byrokracii a omezenost tzv. lepší společnosti

Haniččino nanemevzetí - 1843, tragédie malého děvčátka, v níž se prolínají dvě roviny, reálná a snová. V tomto příběhu začíná Hauptmannova novoromantická fáze jeho další tvorby.

Potopený zvon - 1897
Nebohý Jindřich - 1902
A Pippa tančí - 1906
Griselda - 1909
Zlatá harfa - 1933
Dcera katedrály - 1939

Charakteristickým rysem této fáze je únik od aktuálních problémů současnosti. Příčiny lidského jednání nejsou vykládány biologicky ani společensky, ale jako důsledek tajemných a slepých osudových sil. To platí i o protiválečných hrách:

Bílý spasitel - 1920
Indipohdi - 1921, jejich vznik spadá do období 1. světové války

Tetralogie:
Ifigenie v Delfách - 1941
Ifigenie v Aulidě - 1944
Elektra - posmrtně 1948
Smrt Agamennona - posmrtně 1948

Gerhart Hauptmann vyjadřuje často soucit s lidskou bídou a utrpením. Do pozdního věku vznikaly jeho hry a dramata s významnými společenskékritickými tématy:

Kolega - 1892, komedie
Elga - 1905, drama
Krysy - 1911, tragikomedie z proletářského Berlína
Před západem slunce - 1932, rodinná tragédie

Próza:
Významnou část Hauptmannovy tvorby tvoří próza. Třebaže jako prozaik vycházel z naturalismu, patří jeho romány i jiná próza do fondu kritickorealistických děl, i když v některých lze najít prvky celé řady směrů, např. impresionismu a novoromantismu.

Romány:
Blázen v Kristu Emanuel Quirt - 1910, nejvyzrálejší autorův román, v němž se vypráví o náboženském blouznivci, který se svými stoupenci touží po světě bez víry a útlaku.

Atlantis - 1912, příběh lodní katastrofy symbolicky předjímá údobí nadcházejících společenských katastrof.

Ostrov velké matky - 1925

Povídky a novely
Železniční hlídač Thiel - 1898
Fantom - 1923
Kacíř soanský - 1918
Mořská panna - 1934