Gregory Nunzio Corso byl americký básník, představitel beat generation. Narodil se v New Yorku, kde i vyrostl – lze ho považovat za dítě ulice. V roce 1931 se jeho rodiče rozvedli. Corso byl v péči matky, ale při tom prošel řadou sirotčinců a roku 1941 se dostal k otci.

Roku 1942 byl vězněn pro krádeže, zachránil se svědectvím proti překupníkovi, v 17-ti letech (1947) byl odsouzen za krádeže ke třem letům vězení. V r. 1950 se seznámil s A. Ginsbergem a v r. 1956 odešel do San Franciska, kde se začal věnovat literatuře.

Zemřel v Minneapolis v Minnesote v USA roku 2001

Jeho tvorba je ovlivněna antikou a především renesancí (Arthur Rimbaud). Je vcelku běžné, že na Corsa má minimální počet lidí neutrální názor, prakticky existuje pouze skupina příznivců a odpůrců (pak ti, co ho neznají). Jednotný názor neexistoval ani mezi beatniky a tak se mu při veřejných vystoupeních stávalo, že byl oslavován, ale i vypískáván.

- Panenské dámy z Brattlu – 1958, jeho první sbírka vydaná v Harvardu za pomoci několika desítek studentů, kteří se složili na její vydání.
- Benzin – 1958
- Bomba – 1958
- Šťasné narozeniny smrti – 1960
- Ať žije člověk – 1962
- Elegické pocity Američana – 1970

Dále se proslavil také mnoha samostatnými básněmi, které jako dílo nikdy samostatně nevyšly:

- Klaun
- Policie – policii zde bere jako moc, která je využívána proti lidem a jako ztělesnění jakéhosi zla.
- Armáda – uplatňuje se zde stejný přístup jako v básni policie
- Kavárna Sacré-Coeur
- Power (překládáno jako Moc, Síla, Energie), báseň je věnovaná A. Ginsbergovi. Jedná se o oslavu tvořivosti a básnické síly.
- Americký způsob – kritika amerického způsobu života, který podle něj nenaplňuje zásady svobody ustanovené v ústavě. Základem jeho kritiky je však víra v Američana jako člověka.