Günter Grass je německý spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Günter Grass se narodil v německo - polské rodině. Žil v tísnivém prostředíí krámského bytu s nemilovaným otcem a milující matkou. Po 2. světové válce pracoval v různých zaměstnáních, vyučil se kameníkem, později vystudoval sochařství. Několik let pracoval jako sochař a grafik. Od roku 1956 působí jako spisovatel ve svobodném povolání. V roce 1999 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.

Pobouření vyvolalo doznání Güntera Grasse v roce 2005, že koncem 2. světové války působil jako mladík v patnácti letech kratší dobu u Waffen - SS.


Literární tvorbu zahájil Günter Grass surrealistickými básněmi a absurdními dramaty. Největších úspěchů dosáhl svojí prózou. Jeho jazyk je bohatý na slovní hříčky, narážky, vyznačuje se kupením hononym a synonym. Jeho tvorba je silně autobiografická.

Próza :

Plechový bubínek - 1959, román , kterým autor dosáhl světového úspěchu. Hlavní hrdina Oskar Matzerath, chovanec ústavu pro duševně choré, ve svých třiceti letech bilancuje svůj život. Narodil se jako zázračné dítě, ale na protest proti falešnému světu dospělých se rozhodne přestat růst. Zůstává trpaslíkem, znakem jeho svobody se stává plechový bubínek, na který dlouhé hodiny bubnuje. Sleduje dění v Gdaňsku a v Německu od dvacátých do padesátých let. Podává obraz světa naruby a protest proti světu a bytí vůbec. Filmová verze románu režiséra V Schlöndorffa získala cenu Oscara.

Kočka a myš - 1961, novela
Psí léta - 1963, román
Obě díla navazují na román Plechový bubínek a vytvářejí tzv. Gdaňskou trilogii.

Další romány :
Platýz - 1977
Porody hlavou - 1980
Potkanka - 1986

Dramata:
Zlí kuchaři - 1957
Povodeň - 1963
Plebejci zkoušejí povstání - 1966

Autobiografie:

Při loupání cibule - 2005, autobiografie. Před časem se k nám dostala mediální bouře, v jejímž centru se ocitl Günter Grass. Důvodem bylo odhalení, že jako mladík sloužil několik měsíců u Waffen - SS. Tuto epizodu tajil, nikdy o ní nemluvil, až o ní napsal v autobiografii.

Tehdy v létě 2005, kdy k odhalení minulosti spisovatele došlo, četl jeho knihu málokdo. ale média se postarala. Grass napsal originální autobiografii, v níž zveřejnil i trapnou epizodu, kterou si mohl nechat pro sebe. Bral to jako důležitý životní moment, bez něhož by paměti byly lží.

Podobně jako v nejslavnějším Plechovém bubínku, se tu odvíjí vyprávění jako stálý dialog mezi pamětí a skutečností, mezi člověkem minulým a současným. Grass s příběhem začíná přibližně ve dvanácti letech, vidí se na matčině klíně a láskyplný vztah k milující matce bude velkým tématem jeho vzpomínání. Kritický až pohrdavý postoj má k otci, nevýraznému obchodníkovi. Považuje ho za průměrného a šedivého.

Grass vůbec nenaznačuje, že by měl ve svých patnácti či šestnácti letech nějaké pochybnosti o velkoleposti vůdce. Byl prostě mladistvou, pubertální součástí kolektivního pochodu do záhuby. Byl lačný dobrodružství a hrdinských činů. V patnácti letech se dobrovolně přihlásil ke "službě ve zbrani". Byl přidělen k protiletecké obraně, prošel výcvikem a na sklonku války dostal rozkaz, aby se dostavil do výcvikového tábora kdesi v českých lesích. Koncem války byla jeho jednotka rozprášena a on uvažoval hlavně o tom, jak přežít. Konec války ho zastihl zraněného v lazaretu v Mariánských Lázních a šťastným řízením osudu se dostal do amerického zajetí v Bavorsku.

Z překotného závěru války vychází Grass s tzv. odřenýma ušima. Je mu sotva dvacet let a začíná úplně znovu. Nemá domov, o rodině nic neví, je bez minulosti, vhozen do rozbitého Německa. To, co přijal s hlouposti svých mladých let, chtěl po válce zamlčet z dorůstajícího studu.

Druhá polovina knihy je především biografií mladého tvůrce, který ještě neví, co bude dál. Grass se rozhodne, že za každou cenu bude studovat umění. V mrazivé zimě roku 1947 se vypraví do Düsseldorfu na akademii. V té ukrutné zimě se výuka nekoná a Grass nastoupí do učení do kamenické dílny. Jeho tovaryšská léta spadají do časů, kdy se Německo pomalu začíná vzpamatovávat a krok za krokem se k němu vracejí hodnoty, jako jsou spolehlivost a cílevědomost.
Píše básně, cestuje se svojí láskou tanečnicí Annou po Evropě, německý hospodářský zázrak mu to umožňuje, i když si od něho i politiky zachovává kritický odstup. Vzpomínání končí v polovině padesátých let.

Kniha vyšla česky před Vánocemi roku 2007 ve výborném překladu Jiřího Stromšíka. Günter Grass přijel 14.12.2007 do nabitého sálu Goethova institutu číst ze své knihy. To už bylo dávno po bouři a osmdesátiletému spisovateli, mistrovi moderní prózy, "vrácena čest".