Gustave Flaubert byl francouzský prozaik.

Gustave Flaubert se narodil v rodině lékaře. Studoval práva, ale pro nemoc studia nedokončil. Začal se věnovat literatuře. Procestoval několik zemí např. Itálii, Egypt, Palestinu, Libanon, Řecko aj. Většinu života prožil samotářsky na usedlosti Croisset u Rouenu. Udržoval ale styky s řadou literátů např. s Maupassantem či Sandovou.

Z díla Gustva Flauberta:

Gustave Flaubert začal svou tvorbu romanticky laděnými autobiografickými prózami. Později se přiklonil ke kritickému realismu.
Paměti bláznovy – 1838

Romány:
Paní Bovaryová – 1857. Nejslavnější Flaubertův román, označený podtitulem „Mravy venkova“. Krásná a romantická žena Ema Bovaryová je nespokojená s prostředím, ve kterém žije. Sní o lásce a přepychu, ale její svět se v konfrontaci s realitou hroutí. Zadlužená u lichváře, zklamaná milencem a všemi opuštěná skončí sebevraždou. Po publikaci románu byl Flaubert zažalován pro ohrožení veřejné mravnosti. Po osvobozujícím rozsudku vyšla jen zkrácená verze.

Salambo – 1862, román je historickou freskou, která čerpá z dějin starověkého Kartága.

Citová výchova – 1869, dílo je do určité míry autobiografickým vyznáním mladé generace.

Pokušení svatého Antonína – 1874, řeší faustovský motiv hledání absolutního poznání, uspokojení nepřináší nejen víra, ale i moderní věda.

Bouvard a Pécuchet – 1881. Satiricky laděný román o dvou pařížských písařích na venkově zůstal nedokončen. Téma zpracovala Čs. televize pro televizní seriál Dva písaři. Hlavní role hráli Miroslav Horníček a Jiří Sovák.

Z povídkové tvorby:
Tři povídky – 1877, je pozoruhodná povídka Prosté srdce.

Dramata:
Zámek srdcí – 1863 (spolu s L. Bouilhetem)
Kandidát – 1874