Harold Pinter je anglický dramatik, nositel Nobelovy ceny.

Harold Pinter se narodil v chudé rodině židovského krejčího. Po střední škole, kde získal zájem o literaturu a divadlo, studoval krátce na Královské akademii dramatického umění. Jako pacifista odmítl nastoupit vojenskou službu a byl za to sankcionován. Nejprve pracoval v Irsku a Anglii jako herec, později jako režisér.

Události v Chile, kdy byl zavražděn prezident Salvator Allende, vyprovokovaly Harolda Pintera k politické aktivitě, k vystupování proti vojenským zásahům a válečným konfliktům. Za své hry získal řadu ocenění, šlechtický titul ale odmítl. V roce 2005 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.


Harold Pinter se věnoval vlastní literární tvorbě, především dramatické, ale psal i básně a prózu.

Dramata:
Pinterova dramata jsou nazývána "komediemi hrozby". Jsou příbuzné s beckettovským absurdním divadlem, mají děsivé kafkovské rysy, ale i svá specifika. Odehrávají se ve vymezených interiérech, představujících zároveň úkryt i klec, do nichž proniká zvenčí nějaká hrozba, zahalená tajemstvím.

Hry se zabývají pokřivenými a vyhrocenými mezilidskými vztahy. Hlavními motivy bývají např. strach, vina či neovladatelná touha. Jeho postavyžijí v reálném světě, který je však bezvýchodný a absurdní.

Pokoj - 1957, prvotina, která měla premiéru na bristolské univerzitě.

Narozeniny - 1958, vyd. 1960. První celovečerní hra, která při prvním uvedení propadla, ale později dosáhla ocenění. Je příběhem osamělého mladíka, který žije v uzavřenosti jednoho ubohého penzionu. Jednoho dne ho navštíví dva neznámí muži pod záminkou oslav jeho narozenin. Místo toho ho však psychicky a fyzicky týrají a nakonec odvedou do vnějšího světa.

Hry, které zaznamenaly velký úspěch nejen v Londýně, ale v celém světě:
Mechanický číšník - 1959
Správce - 1960

Návrat domů - 1965, černá groteska, jedno z Pinterových vrcholných děl. Námětem je hrozba zničení rodiny, podlehající primární pudovosti, nekontrolovatelnou sexualitou.

V některých dalších autorových hrách se opět vracejí motivy partnerského trjúhelníku, milostných vztahů, přátelství, ale i nevěry a zrady. Uplatňují se v nich i jeho politické postoje:
Krajina - 1968
Ticho - 1969
Staré časy - 1971
Země nikoho - 1975
Zrada - 1978
Prach v prachu - 1997
Oslava - 2000

Pinter psal rovněž i rozhlasové a televizní hry i filmové scénáře.