Haruki Marakami se narodil 12. ledna 1949 Kjóto v Japonsku.

Haruki Marakami je nejznámější japonský spisovatel. V roce 1979 získal japonskou literární cenu pro začínající autory Gunzo. Na jaře roku 2006 získal Haruki Marakami od Mezinárodní poroty Ceny France Kafky bronzovou zmenšeninu Kafkova pražského pomníku a stal se laureátem Ceny Franze Kafky. Murakami má totiž ke Kafkovi velmi blížký vztah, což se projevuje nejen v přezdívce, kterou si dá hlavní postava v románu „Kafka na pobřeží“.

Marakami studoval na Wasedské univerzitě divadelní vědu, většinu času však věnoval četbě tisíců filmových scénářů. Během studií se seznámil se svou budoucí žěnou Yoko, se kterou se v roce 1971 oženil.

Po ukončení studií se se ženou otevřeli v Tokiu jazzový bar Peter Cat. Pro Mukaramiho je hudba velmi důležitá. Skladba velikána jazzu Nata Kinga Colea dala název jeho románu „Na jih od hranic, na západ od slunce“. Za titulem románu „Norské dřevo“ stojí Beatles. Významnou úlohu však u Makaramiho hraje klasická hudba: knihovník Ošima v Kafkovi na pobřeží poslouchá s Kafkou Tamurou Schubertovu Sonátu D dur a Beethovena.





Haruki Marakami sdílí především vášeň pro hrdiny zasažené samotou (jako Franz Kafka). Jeho postavy si vytvoří svět, v němž lze dosáhnout na věci, jež jim jsou jinak zapovězeny.

Jeho románům z minulosti se dostalo nálepky science-fiction nebo magického realismu. Nejčastěji se však jeho hrdinové noří do minulosti, jež zásadním způsobem ovlivnila jejich životy.

-Slyš vítr zpívat – první román, který vyšel až v roce 1979. Příběhy tří žen, které kdysi prožily lásku, která zůstala nenaplněna. Tuto až existenciální úzkost řeší způsobem v Japonsku rozšířeným – sebevraždou.

-Pinball – 1973, román
-Divoký hon na ovce – 1982, román

-Norské dřevo – 1988, nejslavnější Murakamiho román, dílo oplývající zvláštní posmutnělou atmosférou zmařených šancí, jež mu v Japonsku vydobylo renomé literární superstar.
Tento román zajistil autorovi takovou popularitu, že před ní prchá do Spojených států, kde působí na Princeton Univerzity. K návratu do Japonska přinutí Murakamiho až sebevražedný útok sekty Óm šinrikjó v tokijském metru v roce 1995.



-Na jih od hranic, na západ od slunce – 1992, hlavní postavou románu je Hadžime, jehož život nejen na střední škole poznamenává fakt, že je jedináček. Do třídy s ním chodí dívka Šimamoto – z obou se brzy stanou nerozluční přátelé. Na završení ideálního svazku jsou však oba příliš mladí. Hadžimeho rodina se poté odstěhuje pryč a po přátelství je veta.
Po letech se již ženatý Hadžima opět setká se Šimamoto v jazzovém baru, který založil za finanční podpory manželčina otce. V té době je Hadžima úspěšným byznysmenem. Šimamoto mu převrátí život naruby. Objevuje se v nepravidelných intervalech a obklopuje ji aureola tajemství. Pro Hadžimeho existuje na konci románu určitá naděje, že se přestane zaobírat Šimamoto a zvolí život po boku své ženy, která ho nade vše miluje.

-Underground – 1997, kniha literatury faktu z výslechů a vzpomínek účastníků atentátu v tokijském metru

-Kafka na pobřeží – 2000, román o patnáctiletém středoškolákovi Kafkovi Tamurovi, jehož kořeny spočívají v minulosti. Z lásky v Kafkovi je cítit perverze, namísto čisté lásky starořecký, ve dvacátém století Freudem znovu založený Oidipův komplex. Pro autora a jeho postavy je stejně důležitý svět snů a iluzí.

-Záhadné příběhy z Tokia – 2005, sbírka pěti povídek

Ačkoli se Murakamimu často přičítá ovlivnění Kafkou, okruh jeho literárních lásek sahá od klasiků 19. století (Balzac, Dostojevskij) až k americkým beatníkům.

Haruki Marakami přeložil do japonštiny mnohá díla svých oblíbených autorů, např. F. Scotta Fitzgeralda, Raymonda Carvera, Johna Irvinga a dalších.