Největší německý básník po Goethovi je Christian Johann Heinrich Heine, který se narodil v roce 13. prosince 1797 v Düsseldorfu v chudší židovské rodině.

Přáním jeho rodičů bylo, aby se Heinrich věnoval profesi obchodníka. On vystudoval katolické lyceum ve francouzském jazyce a možná proto si Francii tolik zamiloval. Sen jeho rodičů, mít ze syna obchodníka se definitivně rozplynul, díky jeho velké citlivosti a nezkrotné fantazii. Tyto vlastnosti by v obchodu nevyužil.

Své dospívání Heinrich Heine prožil v židovském ghettu, to vedlo k jeho pocitu osamocení a odcizení. Rodiče ho poslali k bohatém strýci bankéři, aby jejich syna naučil praktičnosti. To ho sice nenaučil, ale umožnil mu studovat právnickou fakultu. Zde měl Heinrich díky své povaze problémy, ale přesto studia dokončil.

Už během studií začal Heine psát básně. Velkou motivací mu k tomu byl marný pokus získat si přízeň sestřenice Amálie. V roce 1825 studia ukončil a odešel z židovské víry. Nechal se pokřtít a přestoupil k protestantům. Chtěl mít takto otevřenou cestu do evropské kultury. Často cestoval, ale domov měl stále u rodičů.

V roce 1831 musel Heine opustit Německo kvůli problémům s cenzurou. Odstěhoval se do Paříže a psal do francouzských a německých novin. Svými články se snažil o sblížení Němců a Francouzů. Bohužel i v emigraci Heina pronásledovala cenzura. Mohl jen nečinně přihlížet, co se z jeho děl stává.

Heinrich Heine dlouhou dobu bojoval s existenčními problémy. Ty mu pomohla vyřešit až francouzská vláda, která mu poskytla rentu.

Po setkání s mladou pařížskou prodavačkou C.E. Miratovou, se Heine ihned zamiloval a v roce 1841 se s ní oženil. Brzy poté ho přepadla zákeřná choroba, částečně ochrnul a trpěl poruchami zraku. Chyběl mu jeho domov a jeho matka. Proto na podzim 1843 odjel na návštěvu do Německa a rok na to se tam podíval ještě jednou.

V té době byl na Heina i na Karla Marxe, se kterým Heine spolupracoval, vydán pruský zatykač. Heinovo nadšení z komunistické ideologie nebylo tak silné jako Marxovo, obával se důsledků jejího uplatnění.

V roce 1848 téměř oslepl a ochrnul po celém těle. Jeho nemoc naplno propukla. Trpěl fyzicky i psychicky a pomalu umíral. Nepřestával však stále literárně tvořit. Heinrich Heine zemřel 17. února 1856 Paříži.

Díla Heinricha Heina :
Kniha písní /1827/ - nejslavnější Heinova básnická sbírka je složena z pěti částí. V prvních dvou je námětem neopětovaná láska, smrt a světobol, parodované a provázené cynismem. Proto básně ztrácejí svoji harmoničnost a postrádají melodii. Další díla jsou ve znamení ironie a sebeironie. V posledním díle se hlavním tématem stala příroda, podle slov básníka „nezávislá na lidské bolesti a malosti“. Tato sbírka básní měla velký úspěch, některé básně se staly lidovými a některé byly zhudebněny.

Obrazy z cest /1831/ - autor zde vytvořil do té doby v Německu neznámý druh fejetonu – žánrové obrázky spojené se společensko-politickou satirou.

Romantická škola /1836/ -zde se autor kriticky vyjadřuje k romantismu.

Německo. Zimní pohádka /1844/ - součást sbírky Nové básně, satiricko-elegický epos, ve kterém je znát autorův kritický vztah k rodné zemi.

Romancero /1851/ - básnická sbírka s bohatým námětem. Zde je patrné vyzrálé autorovo literární umění. Opět se zde objevuje Heinův pesimismus a trpkost.

Seznam děl:
Kniha písní /1827/, Obrazy z cest /1831/, Romantická škola /1836/, Německo.Zimní pohádka /1844/, Romancero/1851/