Henri Bergson

filosof

Narození:
18. října 1859
Úmrtí:
4. ledna 1941
Upravit profil
Henri Bergson byl francouzský filosof, podstata jeho filosofických názorů se po jeho smrti dostává spíše do dějin evropských myšlenkových proudů pod vlivem nových teorií a zejména existencialismu. V roce 1927 mu byla udělena Nobelova cena za...

Životopis

Henri Bergson byl francouzský filosof, podstata jeho filosofických názorů se po jeho smrti dostává spíše do dějin evropských myšlenkových proudů pod vlivem nových teorií a zejména existencialismu. V roce 1927 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, jako uznání za jeho bohaté a životodárné ideje a za skvělé umění, jímž byly prezentovány.

Henri Bergson byl synem židovského hudebníka. Od roku 1914 byl členem Francouzské akademie. Po studiích vyučoval na středních školách, později přednášel filosofii na Collége de France. V mládí se zabýval mimo jiné i anglickou filosofií, později vytvářel vlastní systém, proti racionalismu stavěl intuici jako předpoklad pro poznání světa a lidské existence.

Dílo Henriho Bergsona:

Ve svých filosofických a esejistických dílech osvědčuje Henri Bergson originální stylistické umění:

Duchovní energie
Myšlenka a pohyb

Hmota a paměť
– 1896, autor se v tomto díl zabývá otázkami lidsského vědomí a vztahem lidské mysli k tělu.

Úvod do metafyziky – 1903, zde rozvádí svou metou intuitivní introspekce
Duchovní Enže
Myšlenka a pohyb


Le Rire – 1900 (slov. Překlad Smiech – 1966, č.1993), zasahuje do teorie literatury a zaměřuje se na komedii ve vztahu k estetice a filosofii umění.

Sebrané spisy, 7 sv. – 1945 – 46

Les deuxsources de lamorale et de la religion – 1932 (Dvojí pramen morálky a náboženství, č. 1936)

Česky:
Kronika charakteru – 1916
Čas a svoboda – 1947

Velkou pozornost vyvolal Bergson svým pojetím času a teorií morálky, svobody a náboženství.

Tvůrčí evoluce – 1907, Bergson prohlašuje, že nejtrvalejší a nejproduktivnější ze všech filosofických systémů jsou ty, které vycházejí z intuice. Čas chápe jako realitu nerozlučně spojenou se životem a lidskou existencí vůbec. Co obvykle označujeme za čas, je cosi zcela odlišného. Je přesvědčen, že je to pouze forma vytvořená myslí a akcí. Dochází k závěru, že čas není nic jiného než aplikace určité formy prostoru.