Henrik Ibsen byl norský dramatik a básník. Jeho tvorba předznamenává modernistické směry konce 19.století.

Henrik Ibsen se narodil jako nejstarší z pěti dětí bohatého obchodníka v malém norském přístavním městečku. Když mu bylo sedm let, otec zbankrotoval. Rodina žila v bídných podmínkách. Ibsen odešel brzy z domova a dostal se do učení u lékárníka v Grimstatu. Zde prožil ve velké chudobě téměř šest let.

Touha po vzdělání vedla Ibsena k samostudiu a ke složení maturity. S rodinou se rozešel natrvalo. Živil se jako novinář, psal divadelní kritiky. Jako dramaturg pracoval v prvním norském divadle v Bergenu. V roce 1857 působil jako první ředitel Norského divadla v Kristianii. Divadlo však zkrachovalo, musel si proto přivydělávat psaním příležitostních básní.

Po získání stipendia na studijní cestu za poznáním divadel v jiných evropských zemích odjel Henrik Ibsen do Itálie. V Itálii a Německu zůstal 27 let. Materiálního zajištění se mu dostalo až přiznáním tzv. básnické gáže od parlamentu. Do Norska se vrátil až v roce 1891.


Tvorba norského dramatika Henrika Ibsena měla světový ohlas. Svým dílem výrazně ovlivnil vývoj světového dramatu. Jeho hry některými prvky předjímají expresionistickou i absurdní dramatiku. Jeho zásadní otázkou pro něho bylo, co je život v pravdě.

Catilina - 1848, Ibsenův dramatický debut, hru vytvořil ještě ve svých učednických letech.

Ibsenova raná tvorba je spjata s norskými divadly, pro která psal hry v duchu národního romantismu :
Mohyla - 1850
Paní Inger na Ostrově - 1855
Slavnost na Solhaugu - 1856
Bojovníci na Helgelandu - 1857

Nápadníci trůnu - 1863, historická hra z norského středověku psaná ve verších. Autor se s ní jednoznačně proslavil.

Brand - 1866, velká dramatická báseň, která vznikla v Itálii. Titulní postavou je mladý kněz, který obětuje všechno a všechny své blízké svému poslání.

Peer Gynt - 1867, pohádkově laděná dramatická báseň, je vážnou filozofickou hrou o hledání smyslu života a životních hodnot. Titulní postava je typem nezodpovědného a hodnotově nezakotveného člověka, který po celoživotním putování nachází sám sebe v lásce Solvejgy, která trpělivě celý život na něho čekala. Hra s romantickou hudbou Edvarda Griega patří k nejhranějším Ibsenovým hrám.

Klasická dramatická stavba se objevila v analytických dramatech, v nichž se Ibsen kriticky soustředil na společenské neduhy své doby:

Opory společnosti - 1877, kritika měšťácké morálky
Domov loutek - 1879, v češtině též Nora, analytické komorní drama
Strašidla - 1881
Nepřítel lidu - 1882
Divoká kachna - 1884, tématem dramatu je protiklad pravdy a lži

K naturalismu směřují hry:
Rosmersholm - 1886
Paní z námoří - 1888

Hedda Gablerová - 1890, drama ctižádostivé ženy, s výrazně propracovanou psychologií postav

Cestu k symbolismu naznačují hry:
Stavitel Solness - 1892
Malý Eyolf - 1894
John Gabriel Borkman - 1896
Když z mrtvých procítáme - 1898

Ibsen byl i vynikajícím básníkem, jeho básnický talent dokládají nejen veršovaná dramata, ale i básnické sbírky:

Bratr v nouzi - 1864
Básně - 1871
Balónový dopis - 1875