Henry de Montherlant byl francouzský romanopisec, dramatik, esejista a básník.

Henry de Montherlant se narodil ve starobylé šlechtické rodině. Za první světové války byl těžce raněn, v roce 1940 byl válečným zpravodajem. S oblibou rád cestoval a sportoval.
Ve 30. letech překvapil své okolí, když se vyjadřoval pochvalně o německé síle ve službách „nového pořádku“. Za tyto proněmecké postoje byl po osvobození ostře kritizován.


Stylem a snahou o psychologickou motivaci je tvorba Henryho de Montherlanta poplatná klasické estetice. Dospěl k osobité moudrosti skeptika, který přijímá svůj úděl, ale odmítá se angažovat, protože se svět nedá změnit. Svá dramata a romány rozlišuje podle inspirace na „křesťanské“ (např. Velmistr řádu nebo Ranní střídání) a „světské“ (Malá infantka kastilská nebo Dívky“.

Próza:
La Reléve du matin – 1920 (Ranní střídání), v prźe se obraz světa mládí opírá o ideál kamarádství a hrdinné vůle k činu.

Le Songe – 1922 (Sen), česky 1927. Obsahově totéž, jako minulá próza.

Zvláštní uplatnění ve sportu nacházejí hrdinové románů:
Les Olympiques – 1924, vydáno 1936 (Ráj ve stínu mečů), česky 1926
Les Bestiaires – 1926 (Zápasníci s býky), česky 1927.

V dalších dvou dílech autor ukazuje, že každou touhu zabíjí její naplnění:

Aux Fontaines du désir – 1927 (U zřídel touhy), esej
La Petite Infante de Castille – 1929 (Malá infantka kastilská), román

Les Jeunes Filles – 1936 – 39, románová tetralogie (4 sv., Dívky). Cynický hrdina v ní odmítá lásku a pokušení. Autorův znevažující postoj k ženám v této souvislosti kritizovala S. de Beauvoir.

Service inutile – 1935 (Marná služba), esej. Autor v ní zjišťuje, že duch člověka nabádá ke službě, ale rozum mu říká, že je zbytečná.

Un assassin est mon maitre – 1971 (Vrah je mým učitelem), esej. Montherlant v ní vyslovil soucit se slabými a politování nad nedostatkem milosrdenství mezi lidmi.

Drama:
La Reine morte – 1942 (Mrtvá královna), patetické historické drama, které mělo na divadelní scéně velký úspěch.

La Ville dont le prince est un enfant – 1951, hrána až 1968 (Město, jehož knížetem je dítě). Hra vyvolala velký rozruch, protože do ní autor transponoval vlastní homosexuální orientaci.

Další díla:
Romány:
Les Célibataires – 1934 (Staří mládenci)
Pitié pour les femmes – 1936 (Slitování pro ženy)
Les Lépreuses – 1939 (Malomocné)
L´Histoire d´amour de la Rose de Sable – 1954 (Milostná historie písečné růže)
Le Chaos et la Nuit – 1963 (Chaos a noc)
La Rose de sable – 1968 (Písečná růže)
Les Garcons – 1968 (Chlapci)

Dramata:
Fils de personne – 1943 (Syn nikoho)
Le Maitre de Santiago – 1945 (Velmistr řádu ze Santiaga)
Malatesta – 1946
Demain il fera jour – 1949 (Zítra je také den)
Port – Royal – 1954
Don Juan – 1958 Le Cardinal d´Espagne – 1960 (Španělský kardinál)

Eseje:
Notes sur mon théátre – 1950 (Glosy k mým hrám)
Carnets – 1930 – 44 (1957 – 72, 3 sv., autobiografické deníky.
La marée du soir – 1972 (Večerní odliv)