Henry James mladší byl romanopisec, povídkář a kritik.

Henry James se narodil v rodině náboženského vizionáře. Stejně jako jeho bratr William cestoval už v raném dětství mezi Manhattanem a Paříží. Dostalo se mu nepravidelného vzdělání na různých evropských a amerických školách. Největší vliv na něho měli soukromí učitelé a studium v největších evropských galeriích a muzeích.

Od mládí zaujímal Henry James postavení pozorného pozorovatele společenského života a tento postoj výrazně poznamenal celou jeho pozdější tvorbu. Četl celé knihovny anglických a francouzských románů, např. díla Balzakova, Dickense a dalších, které v té době vycházely na pokračování.

V roce 1862 se Henry James zapsal na právnické fakultě Harvardovy univerzity, ale brzy studia zanechal. Poté se plně věnoval literární tvorbě.

Léta 1869 a 1870 prožil Henry James v cizině, nejdéle v Londýně, kde se setkával s význačnými spisovateli a intelektuály. V roce 1875 se usadil v Paříži, kde se důvěrně seznámil s Turgeněvem, který se stal jeho učitelem a rádcem. Po roce odjel z Paříže a v roce 1876 se definitivně usadil v Londýně.

První Jamesovou prací, která byla zvěřejněna, je povídka Tragédie omylu z roku 186, kterou přijal časopis New York Magazine. Další rok začal pravidelně přispívat do časopisu The Atlantic Monthly.


Henry James byl vůdčím představitelem analytického psychologického románu v anglickém jazyce. Na svých cestách hlavně po Francii a Itálii pozoroval se zájmem Američany žijící v hotelích a penzionech a Američan cestující nebo žijící v Evropě se stává základní postavou jeho tvorby. Amerika představuje v jeho dílech nový, drsný svět, Evropa zjemnělou kulturní tradici, ale i korupci a úpadek.

Tragédie omylu - 1864, první Jamesova povídka otištěná v časopise New York Magazine

Roderick Hudson - 1876, román o americkém sochaři zničeném láskou ke krásné ženě se odehrává v Římě

Henry James rovněž čerpal ze svých zkušeností z pobytu v americké kolonii na březích Tiberu. Snaží se ukázat, co znamená být umělcem a Američanem.

Američan - 1877, román o americkém obchodníkovi, který se chce oženit s dívkou z francouzské aristokratické rodiny. Aristokraté jím pohrdají a snaží se využít jeho bohatství. Američan se může pomstít, ale zachová se vznešeněji nez oni.

Daisy Millerová - 1878, novela, příběh je psychologickou studií izolace, kterou prožívá mladá Američanka žijící v Římě.

Washingtonovo náměstí - 1881, velice populární román. Příběh se odehrává nedaleko místa, kde se autor narodil. Vypráví o nehezké dívce, které otec, zámožný lékař, brání ve sňatku. Je přesvědčen, že ženichovy motivy jsou pouze finanční.

Portrét dámy - 1881, rozsáhlý román. Hlavní postavou je mladá, inteligentní Američanka, která je vmanipulována do sňatku s ovdovělým Američanem žijícím v Itálii. Do manželství je postupně vmanipulována paní Merlovou, dámou z vyšší společnosti a milenkou jejího manžela.

Bostoňané - 1886, román o bostonských reformátorech a filantropech

Princezna Casamassima - 1886, román pojednávající o evropských anarchistech

Listiny Aspernovy - 1888, příběh se odehrává v Benátkách a připomíná vztah Byrona a Claire Clairmontové.

Vyslanci - 1903, román, jehož význam spočívá především ve zvláštním způsobu vyprávění založeném na střídání vypravěčských hledisek (point of view).

Holubičí křídla - 1902, román, precizní styl a symbolické obrazy holubičích křídel se v něm pojí s realistickou, psychologicky motivovanou zápletkou.

Zlatá mísa - 1904, román. Překrásná zlatá mísa se skrytou vadou symbolizuje zchudlého italského aristokrata, pronce Ameriga, který si vezme mladou bohatou Američanku.

Po Jamesově smrti vyšly dva nedokončené romány:
Pocit minulosti - 1917
Věž ze slonoviny - 1917

Povídky inspirované dětským světem:
Přitažení šroubu - 1898, studie nevinnosti, obsahující hororové prvky

Co všechno věděla Maisie - 1897, příběh těžce zkoušeného dětství. Šestileté děvčátko žije střídavě s jedním z rozvedených rodičů a v předčasném věku poznává složitý psychologický svět dospělých.

V roce 1890 začal Henry James psát dramata. Během pěti let napsal sedm dramat, z nichž dvě byla skutečně inscenována.

Henry James proslul rovněž jako literární kritik. V předmluvách svých knih, zvláště v pozdějších dílech, vytvořil analytickou kritiku průkopnického významu, manifest romanopiseckého umění a dal nový směr anglo-americkému kritickému myšlení o románě.

Poznámky o romanopiscích - 1914, kniha obsahuje úvahy o Zolovi, Flaubertovi a Balzakovi a polemiku s Wellsem a Bennettem.

K Jamesově tvorbě i kritickým názorům je na deset tisíc dopisů, které jsou spolu s jeho pracovními poznámkami majetkem Harvardovy univerzity.