Herman Bang byl významný dánský spisovatel.

Bang byl synem protestanského pastora. Nedokončil studia práv; snažil se stát hercem, později pracoval jako novinář a režisér. Jako literární kritik popularizoval novou, hlavně francouzskou literaturu a nové proudy v dánské literatuře, realismus a impresionismus osobitě chápané. Na jeho tvorbu měly vliv i jeho četné cesty do ciziny. Zemřel na přednáškovém turné po Americe.

Bangův první román Beznadějná pokolení (Haabløse slægter, 1880) zachycuje charakteristické rysy dekadence, vzbudil skandál, nebyl však úspěšný, stejně jako pozdější román Faidra (Faedra, 1883). Z jeho dalších děl vynikly Excentrické novely (Excentriske noveller, 1885) a Tiché existence (De stille eksistenser, 1886), do nichž je zařazen i román U cesty (Ved vejen). Z řady dalších próz jsou významné romány Tina (Tine, 1889), Ludvíkov (Ludvigsbakke, 1896) a Bílý dům (Det hvide hus, 1898).

…celá jeho tvorba má ráz klidné a povýšené aristokratické ironie, umdleného epigonství a fatalistické rezignace. Důsledný impresionista, nevěřil v silnou a mohutnou linii životní vůle a chtěl vystihnout déšť životních dojmů a jejich ironických spletí; jeho romány jsou prosty popisů i psychologických výkladů a rozpadají se v mozaiku jedinečných, nesmírně bystře a ostře zachycených postřehů a postojů životních. Podává melancholii prchavé nenávratné chvíle, žensky měkkou a rozkošnou páru životní, děje lidí vyvrácených a podvedených iluzí životní; básník únavy, skepse a ironické soudnosti životní, spíše však soucítící a chápající glosátor nežli syntetický tvůrce.
F. X. Šalda, časopis Novina, 1912