Ilona Borská je známa především knížkami pro mládež a životopisnými příběhy z oblasti literatury faktu.

V 60. letech učila sociologii na Stavební fakultě Českého vysokého učení technického, byla ze zdejší školy v roce 1970 v důsledku normalizace vyhozena. Několik let pak pracovala v nakladatelství Albatros a poté se již věnovala jen spisovatelské a novinářské práci.

Ilona Borská zemřela jen pět týdnů po smrti svého manžela ve věku 79 let.

Rozhlas:
Vystudovala sociologii a v letech 1951-61 byla redaktorkou Československého rozhlasu a od r. 1964 příležitostně i v tehdejší Československé televizi.

Spisovatelská činnost:
Značnou část próz Ilony Borské pro dospělé čtenáře tvoří biografie autentických postav, byť si nevybírala nejzvučnější jména, ale výjimečné osobnosti. Prvním z takových titulů byl román Trůn, o gymnastce Evě Bosákové. Dokumentární přesnost s beletristickým pojetím hrdinčiných osudů sloučil příběh lékařky, která založila v Bagdádu československou nemocnici v románu Doktorka z domu Trubačů, který se dočkal řady vydání a překladů. Nejvíce se pak k literatuře faktu Borská přiklonila Příběhem staršího bratra, o Josefu Čapkovi.

Ilona Borská je vzděláním socioložka, civilním povoláním novinářka. Na rozdíl od běžné praxe nevěnovala své knížky lidem zvučných jmen, ale lidem výjimečných osudů.

To platí o venkovském učiteli Františku Hodíkovi, o lékaři a spisovateli Františku Hamzovi, svým způsobem sem však patří i méně proslavený z obou Čapků, starší bratr Josef. Velký ohlas u čtenářů vzbudila kniha věnovaná dramatickým osudům MUDr. Vlasty Kálalové-Di Lottiové - Doktorka z domu Trubačů. Celkem má na svém kontě okolo 30 knih.