Ivan Diviš byl český básník a esejista. Patří k básnické generaci, která začala psát v době protektorátu.

Ivan Diviš se narodil v Praze v rodině bankovního úředníka. V době 2. světové války vystudoval gymnázium. Byl zadržen gestapem a vězněn. Po osvobození začal studovat na Filozofické fakultě UK v Praze filozofii a estetiku.

Po absolvování fakulty v roce 1949 byl Ivan Diviš zaměstnán v knihkupectví. Na začátku 50. let pracoval jako korektor v redakci Rudého práva, později pracoval jako soustružník. V 60. letech se stal redaktorem poezie v nakladatelství Mladá fronta.

V roce 1969 emigroval Ivan Diviš do západního Německa, kde se stal spolupracovníkem mnichovské centrály Rádia Svobodná Evropa. Po listopadu 1989 se krátce vrátil do Prahy. Zemřel na následky zranění, která si způsobil při pádu ze schodů ve vlastním domě.


Ivan Diviš ve svém díle hluboce prožíval úděl člověka v současném světě a krizi civilizace. Byl rozlobeným kritikem moderního světa a společenských mechanismů. Ve svých dílech se obrací na čtenáře, jeho básně jsou mnohoslovné, tvoří je hodně veršů. Diviš ve svém díle úmyslně používá krkolomná slovní spojení, využívá neologismy. Pozdějšímu dílu Diviše je kritikou vyčítána přílišná vulgarita.

Básnické sbírky:
První hudba bratřím - 1947
Uzlové písmo -1960
Rozpleť si vlasy - 1961
Deník molekuly - 1962
Eliášův oheň -1962
Morality - 1963
Chrlení krve - 1963
Umbriana - 1965
Průhledná hlava - 1965
V jazyku Dolor - 1966
Sursum - 1967
Thanatea - 1968
Noe vypouští krkavce - 1975
Přece jen - 1977
Křížatky - 1978
Průvan - 1978
Beránek na sněhu - 1981
Odchod z Čech - 1981
Žalmy - 1986
Obrať koně! - 1988
Moje oči musely vidět - 1991
Tresty - 1994
Verše starého muže - 1998

Deníkové záznamy:
Teorie spolehlivosti - 1994, soubor záznamů, poznámek reflexí, náčrtů básní od 60. let do roku 1994

Básně pro děti:
Říkadla a kecadla aneb Pokusy pro děcka - vydáno posmrtně 2004