Ivan Martin Jirous, který je též známý pod přezdívkou Magor, je český básník, publicista a výtvarný kritik, významný představitel undergroundu – názorového proudu nesouhlasícího s komunistickým režimem.

Narodil se v rodině berního úředníka v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku a krátce pracoval jako stavební dělník. V letech 1963 až 68 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Karlovy univerzity - tématem jeho diplomové práce byla vizuální poezie (mj. dílo Jiřího Koláře), studiu však velkou váhu nepřikládal. Dvakrát se oženil, poprvé s Věrou Vařilovou, básnířkou a uměleckou historičkou, podruhé s maliřkou Juliánou Stritzkovou.

Své první básně publikoval časopisecky, například v Sešitech nabo Mladé tvorbě. Už koncem 60. let se sblížil s undergroundovou skupinou Primitives Group (pozdější Plastic People of the Universe).

Kvůli jeho nesouhlasu s komunismem mu nebylo umožněno profesionálně se věnovat literatuře. Střídal tedy zaměstnání jako noční hlídač, zahradník atp. Za své názory byl dokonce vězněm, poprvé v letech 1973 až 74, podruhé na 18 měsíců v roce 1976 v souvislosti s jeho spoluprací s Plastic People a poté ještě třikrát. Celkem strávil ve vězení osm let, z toho čtyři v přísném vězení ve Valdicích. Jeho postoj k režimu byl více než zřejmý - jeho Zprávu o třetím českém hudebním obrození z roku 1975 lze považovat i za programové prohlášení českého undergroundu. Podepsal samozřejmě i Chartu 77. Roku 1979 se podílel na založení samizdatové edice Vokno.

Navzdory pádu komunistického režimu, proti kterému brojil, má Jirous i dnes občasné konflikty se zákonem, často kvůli výtržnictví; některými lidmi bývá označován za rváče a notorika. Dnes žije na Vysočině. Autorem přízviska Magor je Eugen Brikcius.Typické pro Jirousovy básně je střídání zdánlivě se vylučujících prvků religiozity se stylizací autora do villonovského hrdiny-vyděděnce. Dalším typickým znakem jeho děl je útržkovitá větná skladba a estetizace vulgarismů.

Básnické sbírky:
Magorův ranní zpěv, samizdat 1975 - souborné vydání jeho prvních básní
Magorova krabička, samizdat 1979
Mládí nevykouřené, samizdat 1975, 1979 a 1980 - ve všech třech prvních sbírkách je patrná inspirace poezií Egona Bondyho
Magorovo borágo, samizdat 1981
Magorova mystická růže, samizdat 1981
Magorovy labutí písně, samizdat 1985, Londýn 1989 - vrchol Jirousovy básnické tvorby; autentické zážitky - vznikala ve valdickém věznění, psaná často ironizující epigramatickou formou
Ochranný dohled, samizdat 1985 - tématicky navazuje na Magorovy labutí písně
Magorovi ptáci, 1987
Magorova summa, 1998 - chronologicky uspořádaný soubor téměř všech Magorových textů z let 1975-1997, obsahuje celkem třináct básnických sbírek, z nichž dvě jsou publikovány vůbec poprvé

Pro děti
Magor dětem, 1996

Antologie básníků
Invalidní sourozenci, 1975 - věnováno E. Bondymu
Peťákovi, 1975