Jakub Deml byl básník, prozaik a esejista. Jeho tvorba měla blízko k expresionismu a některými rysy se blíží surrealismu a existencialismu.
Jaku Deml se narodil v rodině rolníka a kupce v jeho druhém ze tří manželství. Ve dvanácti letech mu...
Životopis
Jakub Deml byl básník, prozaik a esejista. Jeho tvorba měla blízko k expresionismu a některými rysy se blíží surrealismu a existencialismu.
Jaku Deml se narodil v rodině rolníka a kupce v jeho druhém ze tří manželství. Ve dvanácti letech mu zemřela matka. Byl také svědkem úmrtí několika sourozenců. To natrvalo poznamenalo jeho vidění světa.
Jakub Deml vystuodval gymnázium v Třebíči a po absolvování bohosloveckého semináře v Brně roku 1902 byl vysvěcen na kněze. Jeho kněžská dráha byla velmi krátká. Po několika místech na Moravě, kde krátce působil, byl pro neshody s nadřízenými zbaven služby a žil s podporou přátel v soukromí do roku 1912, kdy byl dán do penze s příkazem bydlet v Praze.
Ještě před maturitou se Jakub Deml seznámil s Otou Březinou, jenž se mu stal celoživotním básnickým vzorem. Březina ho seznámil s mnoha zajímavými lidmi, např. se sochařem Františkem Bílkem, který byl také ilustrátorem Demlových knih.
Za působení Jakuba Demla v Babicích ho zaujal literát J. Florian vydávající ve Staré Říši edici Dobré dílo. Deml pro něho pracoval v letech 1904 - 11 i jako překladatel a vydával zde své knížky.
Pro Demlův život byly příznačné často dramatické rozchody s jeho přáteli zaviněné jeho povahou. Rozešel se i s J. Florianem, O. Březinou a dalšími. Mezi málo těch, s nimiž v té době Deml přátelství nepřerušil byli např. bratři Vernerové. Jan Amos Verner, později evangelický farář, byl v Tasově Demlovým pomocníkem a sekretářem. Samuel Verner, dosud málo známý českobratrský duchovní básník a publicista, udržoval s Demlem přátelství od té doby, co se setkali v salonu Růženy Svobodové v roce 1918.
Za 1. světové války žil Jakub Deml u svého švagra v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Po válce vítal utvoření republiky, nadchlo jej sokolství. Pro urážku prezidenta byl roku 1930 Jakub Deml dokonce obžalován, avšak po Masarykově zásahu bylo soudní řízení zastaveno.
Některé Demlovy spisy byly z politicko-mravnostních důvodů i konfiskovány. V období 1. republiky Jakub Deml také hodně cestoval.
Za 2. světové války nebylo Demlovi v letech 1943-45 dovoleno publikovat. Celá jeho činnost od počátku okupace až do roku 1941 byla po válce předmětem vyšetřování, avšak bez nepříznivých následků pro něj.
Po zbytek života žil Jakub Deml v Tasově, často navštěvován přáteli a obdivovateli.
Jakub Deml svou vnitřní rozeklaností připomíná barokní spisovatele. V díle, obsahujícím velmi pestré slovesné žánry, je dominantním prvkem a centrem pozornosti sám autorův subjekt. Ve svých dílech měl blízko k expresionismu a existencionalismu.
Básně a básnická próza:
K Demlovu citovému vzplanutí k dceři hraběte Sporcka při pobytu v Kuksu patří české a německé verše a básnické prózy:
Památný den v Kuksu - 1933
Solitudo - 1934
Píšeň vojína šílence - 193
Princezna - 1935
Jugo - 193
Další poezie:
Moji přátelé - 1913
Miriam - 1916
Věštec - 1917
Verše české - 1907-1938
Pupava - 1939
Ustrnulými nebesy - 1946
Ke konci života napsal ještě několik básnických skladeb:
Stařec před jeslemi - 1955
Triptych - 1960
Ledové květy - vydáno posmrtně 1966
Próza:
Těžká životní epizoda - smrt první milované E. Wiesenbergrové, dala vznik několika Demlovým knihám:
Hrad smrti - 1912, s dřevoryty Josefa Váchala
Pro budoucí potníky a poutnice - 1913
Tanes smrti - 1914
Miriam - 1914
Šlépěje - 1917-1941, 26 svazků, psáno ve formě ročních deníků, jež tvoří nejrozsáhlejší část autorova díla
Další díla:
Prózy úzce spjaté se vztahem k domovu:
Česno - 1924
Tepna - 192
Hlas mluví k Slovu - 1926
Mohyla - 1926
Smrt Pavly Kytlicové - 1932, vzpomínková próza na ženu, s níž žil Deml čtrnáct let. Byla rovněž spisovatelkou i vydavatelkou jeho knih. Příznivě působila na jeho tvorbu.
Katolický sen 1932
Zapomenuté světlo - 1934
Rodný kraj - 1936
Vražda - 1937
Ptačí budky - 1938
Podzimní sen - posmrtně 1991
Eseje:
Sokolská čítánka - 192
Sestrám - 1924
Dílo Felixe Jenewcina - 1928
Deníky a vzpomínky:
Rosnička - 1912
Domů - 1913
Mé svědectví o O. Březinovi - 1931
Samostatnou kapitolou v Demlově tvorbě jsou mnohé překlady z němčiny a latiny, nejčastěji z náboženské literatury všech dob.
Jaku Deml se narodil v rodině rolníka a kupce v jeho druhém ze tří manželství. Ve dvanácti letech mu zemřela matka. Byl také svědkem úmrtí několika sourozenců. To natrvalo poznamenalo jeho vidění světa.
Jakub Deml vystuodval gymnázium v Třebíči a po absolvování bohosloveckého semináře v Brně roku 1902 byl vysvěcen na kněze. Jeho kněžská dráha byla velmi krátká. Po několika místech na Moravě, kde krátce působil, byl pro neshody s nadřízenými zbaven služby a žil s podporou přátel v soukromí do roku 1912, kdy byl dán do penze s příkazem bydlet v Praze.
Ještě před maturitou se Jakub Deml seznámil s Otou Březinou, jenž se mu stal celoživotním básnickým vzorem. Březina ho seznámil s mnoha zajímavými lidmi, např. se sochařem Františkem Bílkem, který byl také ilustrátorem Demlových knih.
Za působení Jakuba Demla v Babicích ho zaujal literát J. Florian vydávající ve Staré Říši edici Dobré dílo. Deml pro něho pracoval v letech 1904 - 11 i jako překladatel a vydával zde své knížky.
Pro Demlův život byly příznačné často dramatické rozchody s jeho přáteli zaviněné jeho povahou. Rozešel se i s J. Florianem, O. Březinou a dalšími. Mezi málo těch, s nimiž v té době Deml přátelství nepřerušil byli např. bratři Vernerové. Jan Amos Verner, později evangelický farář, byl v Tasově Demlovým pomocníkem a sekretářem. Samuel Verner, dosud málo známý českobratrský duchovní básník a publicista, udržoval s Demlem přátelství od té doby, co se setkali v salonu Růženy Svobodové v roce 1918.
Za 1. světové války žil Jakub Deml u svého švagra v Jinošově u Náměště nad Oslavou. Po válce vítal utvoření republiky, nadchlo jej sokolství. Pro urážku prezidenta byl roku 1930 Jakub Deml dokonce obžalován, avšak po Masarykově zásahu bylo soudní řízení zastaveno.
Některé Demlovy spisy byly z politicko-mravnostních důvodů i konfiskovány. V období 1. republiky Jakub Deml také hodně cestoval.
Za 2. světové války nebylo Demlovi v letech 1943-45 dovoleno publikovat. Celá jeho činnost od počátku okupace až do roku 1941 byla po válce předmětem vyšetřování, avšak bez nepříznivých následků pro něj.
Po zbytek života žil Jakub Deml v Tasově, často navštěvován přáteli a obdivovateli.
Dílo Jakuba Demla:
Jakub Deml svou vnitřní rozeklaností připomíná barokní spisovatele. V díle, obsahujícím velmi pestré slovesné žánry, je dominantním prvkem a centrem pozornosti sám autorův subjekt. Ve svých dílech měl blízko k expresionismu a existencionalismu.
Básně a básnická próza:
K Demlovu citovému vzplanutí k dceři hraběte Sporcka při pobytu v Kuksu patří české a německé verše a básnické prózy:
Památný den v Kuksu - 1933
Solitudo - 1934
Píšeň vojína šílence - 193
Princezna - 1935
Jugo - 193
Další poezie:
Moji přátelé - 1913
Miriam - 1916
Věštec - 1917
Verše české - 1907-1938
Pupava - 1939
Ustrnulými nebesy - 1946
Ke konci života napsal ještě několik básnických skladeb:
Stařec před jeslemi - 1955
Triptych - 1960
Ledové květy - vydáno posmrtně 1966
Próza:
Těžká životní epizoda - smrt první milované E. Wiesenbergrové, dala vznik několika Demlovým knihám:
Hrad smrti - 1912, s dřevoryty Josefa Váchala
Pro budoucí potníky a poutnice - 1913
Tanes smrti - 1914
Miriam - 1914
Šlépěje - 1917-1941, 26 svazků, psáno ve formě ročních deníků, jež tvoří nejrozsáhlejší část autorova díla
Další díla:
Prózy úzce spjaté se vztahem k domovu:
Česno - 1924
Tepna - 192
Hlas mluví k Slovu - 1926
Mohyla - 1926
Smrt Pavly Kytlicové - 1932, vzpomínková próza na ženu, s níž žil Deml čtrnáct let. Byla rovněž spisovatelkou i vydavatelkou jeho knih. Příznivě působila na jeho tvorbu.
Katolický sen 1932
Zapomenuté světlo - 1934
Rodný kraj - 1936
Vražda - 1937
Ptačí budky - 1938
Podzimní sen - posmrtně 1991
Eseje:
Sokolská čítánka - 192
Sestrám - 1924
Dílo Felixe Jenewcina - 1928
Deníky a vzpomínky:
Rosnička - 1912
Domů - 1913
Mé svědectví o O. Březinovi - 1931
Samostatnou kapitolou v Demlově tvorbě jsou mnohé překlady z němčiny a latiny, nejčastěji z náboženské literatury všech dob.