Jan Beneš byl český publicista a prozaik.

Jan Beneš vystudoval uměleckoprůmyslovou školu, ale po maturitě pracoval jako kulisák v loutkovém divadle, publikoval v Plameni a jiných časopisů. V roce 1966 byl zatčen pro dopisování do Tigridova časopisu Svědectví. V roce 1968 byl omilostněn prezidentem Novotným těsně před jeho abdikací.

V roce 1969 Jan Beneš emigroval. Působil na Harvardově univerzitě v USA, na Defense Language Institutu v Moterey v Kalifornii.

Po roce 1989 se Jan Beneš vrátil do Čech, kde zůstal od roku 1992 natrvalo.


Do literatury vstoupil Jan Beneš dvěma povídkovými knihami, s příběhy mladých lidí, jejich životních snech a představách. Ty byly na tehdejší dobu zcela nesvazácké. Zajímala je muzika, trempink či cestování. Benešův pohled na mládež byl přirozený, projevilo se to i v hovorovém jazyku.

Do vrabců jako když střelí
Situace - obě 1963

Disproporce – 1969, před emigrací vydal Beneš povídkovou knihu, jejíž příběhy se odehrávají mezi oběma světovými válkami a během okupace.

Literární tvorba v zahraničí:
Trojúhelník s madonou – 1980, román s autobiografickými prvky z doby své vojenské služby

Povídkové cykly:
Na místě – 1984
Banánové sny – 1991
Až se se mnou vyspíš…, budeš plakat – 1974
Zelenou nahoru – 1977

Druhý dech – 1975, román, vrchol autorovy tvorby, který byl pozitivně přijat i zahraniční kritikou. Je to dílo konfrontační, kde jsou proti sobě postaveni dva zcela odlišní muži, které v té době spojuje jenom vězení.

Americký pitaval – 1994, próza navazuje na Zelenou nahoru a je návratem k životu v Americe

Indolence – 1993, vzpomínková kniha věnovaná především šedesátým létům