Ján Bocatius byl pedagog a latinský humanistický básník, píšící i německy.

Ján Bocatius, vlastním jménem Ján Bock, studoval v Drážďanech a ve Wittenbergu. Na Slovensko přišel pravděpodobně v roce 1592, kde působil jako učitel na prešovské evangelické škole. Byl považován za nejlepšího pedagoga v Horním Uhersku.

Po pěti letech byl Ján Bocatius pozván jako rektor na školu v Košicích, kde byl poté zvolen na post rychtáře. Vstoupil do služeb protihabsburských povstalců Bocskaya a Bethlena. Byl průkopníkem pokrokových názorů v pedagogice, měl styky i s českými vzdělanci. Svojí pedagogickou činností pozdvihl kulturní život ve východoslovenském regionu. Díky svým pokrokovým učebním metodám podle zásad humanistické výchovy pro praktický život získal Bocatius velké uznání především v protestantském školství.

Jako básník si Ján Bocatius získal uznání od panovníka Rudolfa II., kdy dostal titul „poeta laureatus caesareus“. Udržoval čilé písemné styky s českými a německými humanistickými spisovateli.


V tvorbě Jána Bocatiusa jsou viditelné dobré základy v poznání antické a křesťanské humanistické literatury. Psal oslavné, gratulační a milostné básně, chvalozpěvy, epigramy lamenta, epitafy, smuteční básně a básně na rozloučenou. Psal také epická díla, ve kterých se věnoval historickým událostem, např. válce s Turky, některá svá epická díla věnoval oslavě osobností i míst. Svá díla uveřejňoval většinou ve sbírkách jiných autorů. Pod jménem svého nedospělého syna vydal v překladě do 25 jazyků Otčenáš. Ján Bocatius psal své básně německy a latinsky.

Hungaridos libri poematum – Pět knih uherských básní – 1599. Nejvýznamnější autorova básnická sbírka, kterou věnoval císaři za udělení titulu poeta laureatus caesareus, který mu přinesl i povýšení do šlechtického stavu. V díle jsou nejpočetnější básně, oslavující vlivné šlechtice, velitele, protiturecké bojovníky, přátele, dobrodince, ale i památky, přírodu a jezdecké koně. Lyrické prvky najdeme v jeho gratulačních básní ke svatbě, evidentní citovost je patrná u básní kondolenčních. Sbírka se dělí na pět částí:

Martialia vel bellica – Martove nebo vojenské básně
Encomiastica – Oslavné básně

Nuptialia – Svatební básně, v této části jsou obsaženy milostné básně věnované Rubelle a Elsule, své budoucí manželce.

Miscellanea – Rozličné básně
Sepulcralia – Pohřební básně

Další díla:
Castra temperantiae – Tábory střídmosti – 1597
Olympias carceraria – 1611, v němčině
Hexaticha votiva vel strena poetica – Přací šestiverší nebo básnický novoroční dárek – 1622