Jan Havlasa byl autorem dobrodružných a fantastických próz, cestopisů a fejetonů.

Jan Havlasa, vl. Jm. Jan Klecanda, se narodil v rodině spisovatele a publicisty Jana Klecandy.
Vystudoval gymnázium a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze přírodovědné obory. Po ukončení studia se věnoval publicistice a literární práci. Hodně cestoval – Tahiti, Oceánie, Japonsko Čína a Indie, Dálný východ.

V letech 1916 – 17 byl Jan Havlasa vězněn za politickou brožuru, ve které se zabýval poválečným uspořádáním světa. Jako člen československé delegace se v roce 1919 zúčastnil mírové konference v Paříži.

V letech 1920 – 24 působil Jan Havlasa jako velvyslanec v Brazílii, po roce 1930 žil několik let v Paříži, byl vyslancem v Jižní Americe a od roku 1947 žil až do konce života v USA.


Prozaická tvorba Jana Havlase vznikala na základě podnětů z cest. Dojmy z exotické přírody, spolu s politickými a kulturními úvahami, jsou základem jeho cestopisných črt a fejetonů.

V prvních knihách vytvářel Havlasa obrazy jednoduchých horalů, poznamenaných drsnou přírodou a společenskou morálkou:
Horské stíny – 1901
Pod skalnatými štíty – 1904

Později nalézal autor náměty pro své romány a povídkyz prostředí zemí, které navštívil:
Italské novelety – 1912, z prostředí jižní Itálie
Vzdálení příbuzní – 1911, z Kalifornie a Texasu
Půlnoční vítr – 1916, rovněž z Kalifornie a Texasu

Ticho mezi hvězdami – 1937, v exotických krajinách Polynésie
Bloudění duší – 1931, z Japonska
Děti neklidu – 1916, jihovýchodní Asie
Podivní milenci – 1928, Jižní Ameriky

Povídky z japonského prostředí jsou důkazem autorových schopností, proniknout do duchovního světa Orientu:
Přízraky a zázraky – 1934
Schody do povědomí – 1939