Jan Herben byl prozaik a publicista.

Jan Herben se narodil do rodiny venkovského podruha a později hajného v Brumovicích. Vystudoval gymnázium v Brně a v Praze na univerzitě češtinu a historii. Přestože rodiče chtěli, aby se stal knězem, věnoval se žurnalistice.

Jan Herben pracoval v redakci Národních listů, koncem roku 1886 založil časopis Čas, který dal do služeb politické skupině kolem T. G. Masaryka.

Jako redaktor Času otiskl Jan Herben první básně Petra Bezruče. V letech 1918 - 1926 byl senátorem za sociálně demokratickou stranu a zároveň redaktorem Národních listů. Později působil jako redaktor Lidových novin.


V literárním díle Jana Herbena převažuje publicistika.

Z prózy jsou známy:
Povídky:
Moravské obrázky - 1889
Slovácké děti - 1890
Na dědině - 1893
Bratr Jan Paleček, šašek krále Jiřího - 1902

Románové kroniky:

Do třetího a čtvrtého pokolení - 1889 - 1892, knižně ve dvou svazcích 1907. V této románové kronice spúisovatel na osudech tří generací rodu Hrabců popisuje historické a společenské poměry moravského Slovácka od 18. století až po dobu autorova mládí. Ústředním motivem je konflikt mezi rodem panského drába a vesnickým lidem a autorova myšlenka, že děti pykají za hříchy svých předků - "hříchy otců budou trestány do třetího a čtvrtého pokolení".

Hostišov - 2 svazky 1907 a 1933, kniha zamyšlení nad přírodou a minulostí táborského kraje

Brumovice - povídky z moravského Slovácka, vydané posmrtně a míněné jako protějšek k Hostišovu

Vzpomínky:
Deset let proti proudu - 1898
Listy válečného deníku 1914 - 1918 - 1933
Kniha vzpomínek - 1935