Jan Rous byl národopisným pracovníkem, prvním kronikářem obce Bystřička a kronikářem obce Jablůnka. Jako první kronikář byl Jan Rous sice s Bystřičkou a jejím okolím pevně vázán, původem však nebyl Valach, ani Moravan. Pocházel z Čech a trvalo poměrně dlouho, než se řízením osudu dostal na Valašsko. Narodil se v Libkovicích nad Labem. Po obecné škole a gymnáziu studoval evangelický učitelský ústav v Čáslavi. Po působení na několika školách byl v roce 1901 přeložen na Valašsko. Po Lhotě u Vsetína a Jasénce zakotvil v roce 1908 v Bystřičce.

Nejprve vedl školní kroniku, v letech 1921–1931 kroniku obecní, které vtiskl osobitý ráz. Kronika byla pro své vysoké kvality často oceňována. Působil také jako knihovník a vzdělavatel v místní organizaci Sokola a jako důvěrník Přípravného komitétu pro zvelebení Valašska. Zastával místo předsedy okresní učitelské jednoty, byl členem okresního školního výboru a na stáří i ředitelem vsetínského muzejního spolku. Stal se zakladatel vlastivědného sborníku Naše Valašsko, spolu s Františkem Táborským a Josefem Válkem. Přispíval do mnoha periodik, mimo jiné do Učitelských listů a Lidových novin. Zasloužil se o objevení lokality, na které ležela zaniklá obec Svojanov. Do kroniky začlenil řadu pověstí, pořekadel a dalšího etnografického materiálu, který získal z vyprávění řady pamětníků. Po svém penzionování se přestěhoval do Jablůnky, kde v letech 1930–1945 působil opět jako kronikář.

Jeho syn Zdeněk Rous (23. září 1911, Bystřička – 1. září 1939) padl jako letecký důstojník na počátku II. sv. války.