Jan Skácel byl meditativní lyrik spjatý s moravskou kulturní tradicí. Pocházel z rodiny pedagoga. Po maturitě na reálném gymnáziu byl v roce 1942 totálně nasazen v Rakousku jako stavební dělník.

V letech 1945 - 48 studoval Jan Skácel češtinu a ruštinu na univerzitě v Brně. Studia nedokončil a působil v redakci brněnského deníku Rovnost. Po nuceném odchodu z redakce pracoval jako dělník, potom působil v Československém rozhlasu.

V letech 1960 - 69 byl Jan Skácel šéfredaktorem časopisu Host do domu. Po jeho zrušení byl veden jako spisovatel z povolání, přestože jeho díla nesměla v 70. letech vycházet.


Básnické sbírky:
Jan Skácel vstoupil do literatury sbírkou, ve které jsou obrazy každodenního života transponovány do několika stabilních motivů - jistot (domov, příroda, vesnice, kořeny aj.), výrazově odkazuje k postupům lidové písně.
Kolik příležitostí má růže - 1957

Později se tematicky soustřeďuje k základním hodnotám lidství.
Co zbylo z anděla - 1960
Hodina mezi psem a vlkem - 1962

V dalších dílech pracuje Jan Skácel s náznakem tajemnství, verši proniká nostalgie, smutek a bolest z rozděleného světa.
Smuténka - 1965
Metličky - 1968

Cykly čtyřverší, lyrických miniatur, zachycující nejpodstatnější z lidského bytí a přírody.
Naděje s bukovými křídly - 1983, souborné vydání dvou sbírek - Chyba broskví, Oříšky pro černého papouška

Další sbírky:
Dávné proso - 1981, zde se autor vrací k jistotám dětství a moravského venkova
Odlévání do ztraceného vosku - 1984, zamyšlení nad údělem básnictví
Kdo pije potmě víno - 1988, ohlédnutí za životem
A znovu láska - 1991, vydáno posmrtně

Básně pro děti:
Jak šel brousek na vandr - 1961
Pohádka o velikém samovaru - 1962
Kam odešly laně - 1985
Proč ten ptáček z větve nespadne - 1988

Soubory fejetonů:
Jedenáctý bílý kůň - 1964
Třináctý černý kůň - 1983

Pro divadlo přeložil Sofoklova Oidipia a Plautova Lišáka Pseudola.