Jaromíra Kolárová byla scenáristka, dramatička a spisovatelka.

Jaromíra Kolárová studovala na Filozofické fakultě UK v Praze, ale studia nedokončila. Pracovala jako redaktorka Rolnických hlasů. V letech 1950 - 65 žila v Ostravě a působila ve Státním divadle v Ostravě jako lektorka a v televizním studiu Ostrava jako dramaturgyně. Po návratu do Prahy působila jako redaktorka v nakladatelství Práce. Ve Filmovém studiu Barrandov pracovala jako dramaturgyně. V roce 1977 se stala spisovatelkou z povolání.

Za svoji tvorbu byla Jaromíra Kolárová oceněna množstvím literárních cen. Získala mezinárodní cenu Grand Prix za televizní tvorbu, Státní cenu za film atd.


Jaromíra Kolárová psala divadelní a televizní hry, filmové scénáře, reportáže, fejetony a povídky. Před smrtí začala psát své paměti, dílo však již nedokončila.

Próza:
Holky z porcelánu - 1974, příběh o jedné předávací inventuře, začíná, když do skladu porcelánu nastupuje nová pracovnice, šestnáctiletá Maruška. Vedoucí, paní Světla, jako již mnohokrát vyhrožuje, že odtud odejde. Přestože vytoužený nový skladník je ochoten sklad převzít okamžitě, Světla trvá na inventuře. To ovšem ještě netuší, jaký pedant je předseda inventurní komise pan Rybička.

Léto s kovbojem - Doubravka je na chatě se svým přítelem Bobou. Mají spolu však zvláštní vztah - on ji bere jako hospodyni po dobu jeho učení se na zkoušky, ona by si ráda užívala života a volnosti. Jednou, když se jde Doubravka projít po vesnici, seznámí se s Honzou - "kovbojem". Začnou spolu chodit a je jim ve společných chvílích dobře. Honza ale po celou dobu neví o Bobovi. Když se to dozví, pohádají se a Doubravka odjíždí domů do města. Až po nějaké chvíli si Honza uvědomuje, že bez ní nemůže vydžet, a tak jede za ní a před celou její rodinou ji požádá o ruku.

Dívka s mušlí - příběh dítěte, které zachránilo ztracený domov

Démantová spona - o platonickém vztahu spisovatelů Jana Nerudy a Karolíny Světlé

Chtěla bych ten strom

Scénáře
Zastihla mě noc - životopis komunistické odbojářky, která zahynula v nacistickém koncentračním táboře.

Naděje má hluboké dno - 1988, hlavní hrdinkou románu je šedesátiletá Anna Dlasková, kterou zaskočí vážná nemoc a ocitne se v nemocnici, kde má čas na odpočinek a svoje vzpomínky. Cítí, že tělo stráne, ale duši má stále mladou a dychtivou po slunci, štěstí a kráse. Když byla Anna mladá, zažila bídu i nouzi. Prožila ale také krásnou lásku s Jeníkem Vítkem. Jeník zahynul ve válce, ale to už s ním byla Anna těhotná. Vzala si svého ctitele Karla, který nevěděl, že čeká dítě někoho jiného. Narodil se jim malý Kája, brzy přišla na svět i dcera Jana. Po letech již měli několik vnoučat, ale jen v malém vnoučeti Vítkovi poznávala babička Anna Jeníkovu duši.
Se svým manželem Karlem měla Anna kvůli jeho skleróze hodně starostí, ale přesto ho měla ráda. Proto nechápala, jak ho mohly jejich vlastní děti dát do ústavu, když byla ona v nemocnici. Nikdo si nenašel čas, aby se o něj postaral. Byl to jejich otec, který je spolu s ní vychoval. Měly brát jako samozřejmost, že se o něho postarají, když jejich maminka nemůže. Anna se po nějaké době uzdravila a mohla si pro svého muže zajet do ústavu. Přestěhovali se na chatu na venkov, kde se narodila a kde kdysi žil Jeník Vítek.

Jen o rodinných záležitostech - příběh z let inscenovaných politických procesů,

Co Hedvika neřekla - najde dvanáctiletá chovanka dětského domova lepší zázemí v novém manželství své matky?

Sedmého dne večer - kriminální příběh o muži, který chtěl začít nový život. Do pohraniční vsi přichází Václav Martan, který si za pokus o únos a emigraci odseděl pět let a po vypršení trestu a práci v uranových dolech se chce usadit. Nastoupí jako pomocník na svážení dřeva. Sblíží se s brigádnicí Ivanou a rád by si ji vzal za ženu. Ve vesnici o jeho minulosti nikdo nic neví, ale i Ivana skrývá tajemství. Do všech jejich plánů však zasáhne podezření z vraždy dvou lesníků.