Jaroslav Havlíček byl prozaik, představitel psychologické prózy v období mezi válkami.
Jaroslav Havlíček se narodil v Jilemnici v rodině učitele. Po obecní škole v rodišti studoval na jičínské reálce a gymnáziu, kde složil maturitu. Po...
Životopis
Jaroslav Havlíček byl prozaik, představitel psychologické prózy v období mezi válkami.
Jaroslav Havlíček se narodil v Jilemnici v rodině učitele. Po obecní škole v rodišti studoval na jičínské reálce a gymnáziu, kde složil maturitu. Po absolvování jednoročního kurzu při obchodní akademii v Chrudimi začal na přání rodičů studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze obchodní vědu.
V roce 1915 musel Jaroslav Havlíček narukovat do armády a po absolvování důstojnické školy v Kadani odešel na frontu. Nejdříve na ruskou, po zranění na italskou. Domů se vrátil počátkem roku 1919.
Po válce pracoval Jaroslav Havlíček v Živnostenské bance a pokoušel se při zaměstnání dokončit vysokou školu. To se mu pro nedostatek času nepodařilo.
Práce v bance a současně literární tvorba Jaroslava Havlíčka velmi vyčerpávaly. Zemřel poměrně mlád v roce 1943 v Praze.
Vrozená psychologická vloha umožnila Jaroslavu Havlíčkovi propracovávat psychiky románových postav, zvláště ženských hrdinek a schopnost lyrizovat realistický až naturalistický pohled na skutečnost.
Ačkoli Jaroslav havlíček začínal v polovině 20. let pod vlivem Antala Staška s poezií v časopise Zvon, záhy se natrvalo zaměřil na psychickou prózu se zřejmým vlivem K. M. Čapka Choda. Děj téměř všech jeho povídek a románů se odehrává v maloměstském prostředí, které dobře znal z dětství.
Své povídky publikoval Jaroslav havlíček v řadě časopisů - Cesta, Sever a východ, Lumír aj. Značná část literárního díla Jaroslava Havlíčka zůstala v rukopisech a byla postupně vydávána až po jeho smrti.
Knihožrout - 1929, povídky
Smrt biblionova - 1931, povídky
Vyprahlé touhy - 1935, ve 2. přepracovaném vydání pod názvem Petrolejové lampy - 1944, jde o jeden díl zamýšlené trilogie, začátek rozsáhlé realistické rodové historie dvou rodin z Jilemnice na rozhraní století
Neviditelný - 1937, román je psychologickou studií patologické úchylky v rodině Hajnů. Ambiciózní inženýr se z touhy po kariéře přižení do bohaté, ale zdegenerované rodiny. Získá sice moc, ale ztrácí ženu a duševně je postižen i jeho syn.
Ta třetí - 1939, román, v němž zbabělý a sobecký hrdina zničí lísku dvou charakterově rozdílných žen a sám volí smrt.
Helimadoe - 1940, retrospektivní román o pěti dcerách, začátky jejichž křestních jmen skládají název, podivínského otce - lékaře.
Neopatrné panny - 1941, naturistické-psychologický portrét dívek marně toužících po milostném a životním naplnění
Synáček - 1942, osudová psychologická groteska volně navazuje postavou hrdiny na Petrolejové lampy
Zánik městečka Olšiny - 1944
Smaragdový příboj - 1946
Tato tvorba byla vydána až posmrtně a uspořádána tak, jak ji sám autor zařadil.
Zázrak flamendrů - 1967
Prodavač času - 1968
Kalvach - 1978
Některá Havlíčkova díla se stala podkladem pro televizní a filmová zpracování, např. povídku Skleněný vrch natočila Barbora Hlavsová.
Jaroslav Havlíček se narodil v Jilemnici v rodině učitele. Po obecní škole v rodišti studoval na jičínské reálce a gymnáziu, kde složil maturitu. Po absolvování jednoročního kurzu při obchodní akademii v Chrudimi začal na přání rodičů studovat na Českém vysokém učení technickém v Praze obchodní vědu.
V roce 1915 musel Jaroslav Havlíček narukovat do armády a po absolvování důstojnické školy v Kadani odešel na frontu. Nejdříve na ruskou, po zranění na italskou. Domů se vrátil počátkem roku 1919.
Po válce pracoval Jaroslav Havlíček v Živnostenské bance a pokoušel se při zaměstnání dokončit vysokou školu. To se mu pro nedostatek času nepodařilo.
Práce v bance a současně literární tvorba Jaroslava Havlíčka velmi vyčerpávaly. Zemřel poměrně mlád v roce 1943 v Praze.
Dílo Jaroslava Havlíčka:
Vrozená psychologická vloha umožnila Jaroslavu Havlíčkovi propracovávat psychiky románových postav, zvláště ženských hrdinek a schopnost lyrizovat realistický až naturalistický pohled na skutečnost.
Ačkoli Jaroslav havlíček začínal v polovině 20. let pod vlivem Antala Staška s poezií v časopise Zvon, záhy se natrvalo zaměřil na psychickou prózu se zřejmým vlivem K. M. Čapka Choda. Děj téměř všech jeho povídek a románů se odehrává v maloměstském prostředí, které dobře znal z dětství.
Své povídky publikoval Jaroslav havlíček v řadě časopisů - Cesta, Sever a východ, Lumír aj. Značná část literárního díla Jaroslava Havlíčka zůstala v rukopisech a byla postupně vydávána až po jeho smrti.
Knihožrout - 1929, povídky
Smrt biblionova - 1931, povídky
Vyprahlé touhy - 1935, ve 2. přepracovaném vydání pod názvem Petrolejové lampy - 1944, jde o jeden díl zamýšlené trilogie, začátek rozsáhlé realistické rodové historie dvou rodin z Jilemnice na rozhraní století
Neviditelný - 1937, román je psychologickou studií patologické úchylky v rodině Hajnů. Ambiciózní inženýr se z touhy po kariéře přižení do bohaté, ale zdegenerované rodiny. Získá sice moc, ale ztrácí ženu a duševně je postižen i jeho syn.
Ta třetí - 1939, román, v němž zbabělý a sobecký hrdina zničí lísku dvou charakterově rozdílných žen a sám volí smrt.
Helimadoe - 1940, retrospektivní román o pěti dcerách, začátky jejichž křestních jmen skládají název, podivínského otce - lékaře.
Neopatrné panny - 1941, naturistické-psychologický portrét dívek marně toužících po milostném a životním naplnění
Synáček - 1942, osudová psychologická groteska volně navazuje postavou hrdiny na Petrolejové lampy
Zánik městečka Olšiny - 1944
Smaragdový příboj - 1946
Tato tvorba byla vydána až posmrtně a uspořádána tak, jak ji sám autor zařadil.
Zázrak flamendrů - 1967
Prodavač času - 1968
Kalvach - 1978
Některá Havlíčkova díla se stala podkladem pro televizní a filmová zpracování, např. povídku Skleněný vrch natočila Barbora Hlavsová.