Jean de la Fontaine byl francouzský bajkař.

Jean de la Fontaine byl synem správce vod a lesů.

Jean de la Fontaine studoval na koleji rodného města, kde se velmi dobře učil latinu, ale opomínal řečtinu. Později toho litoval, neboť téměř všechny staré texty nemohl číst v originále, ale pouze v latinském překladu.

V roce 1641 se Jean de la Fontaine usadil v pařížském kláštěře v ulici St. Honoré, kde se věnoval modlidbám. Mnišský život ho však neuspokojoval. Bylo možné se zde věnovat nerušeně četbě, ale jeho oblíbená četba nevychvalovala Boha, proto se nelíbila představeným kláštera. Z kláštera po osmnácti měsících Jean de la Fontaine odchází.

Jean de la Fontaine se znovu vrátil ke studiu a v roce 1649 získal v Paříži titul. Během studií si bere za ženu na pokyn svého otce mladičkou, tehdy čtvrnáctiletou Marii Héricart. Toto manželství nebylo šťastné, i když se v roce 1653 narodil syn Charles.

V roce 1652 přejímá Jean de la Fontaine od svého otce správcovství. Snaha a úsilí mu vydržely do roku 1672, kdy se vzdal tak těžké funkce. Práce správce mu však poskytla dostatek volného času, aby se mohl setkávat v Paříži se svými přáteli - ve společnosti
Maucroixe, přítele z dětství, Furetiera, bratrů Tallemantových a Antoina de la Sabliera. V této společnosti se začala projevovat náklonnost Jean de la Fontaina k poezii. Věnuje se četbě Malherba, obdivuje také Rabelaise a Boccacia.

Jean de la Fontaine vstupuje do služeb Fouqueta, generálního prokurátora francouzského parlamentu. Prokurátorovi věnoval Jean de la Fontaine asi třicet básní svého díla. La Fontaine zůstává věrným stoupencem i po jeho politickém pádu. To vyvolalo nenávist u samotného Ludvíka XIV.

Jean de la Fontaine byl v roce 1684 zvolen do Francouzské akademie (Académie française) a nahrazuje Colberta v jeho křesle. Svoji funkci bere Jean de la Fontaine velmi vážně a nevynechá ani jedno setkání akademiků. V některých svých dílech se Jean de la Fontaine staví
jednoznačně na stranu konzervativních akademiků, kteří chrání rigidní pravidla francouzského pravopisu.

Dílo Jeana de La Fontainea:

Jean de la Fontaine je snad nejslavnějším klasicistním básníkem vůbec. Jeho bajky byly komponovány spíše jako malá dramata, která se vyznačovala výraznou alegoričností. Tento rys podával živý obraz francouzské společnosti 17. století. Stejně jako další klasicistní umělci, tak i La Fontaine čerpá inspiraci u svých předchůdců, od Ezopa po středověké moralisty. Své bajky také často aktualizuje podle vývoje a potřeb společenské kritiky.

Jean de la Fontaine začal své první bajky vydávat v roce 1664. Svá první díla však vydával již o
deset let dříve.

Eunuque a překlad divadelní hry
od Térence - 1654
Dopis abatyši z Mouzon - Adonis - 1658

Le Songe de Vaux - 1659
26 básní věnovaných prokurátorovi Fouquetovi - 1659 - 61

Les Rieurs du Beau Richard - 1660
Elégie aux Nymphes de Vaux - Ode au Roi - 1662, Elegie údolním nymfám - Óda na krále

Povídky a novely ve verších - 1665, 1. část
Povídky a novely ve verších - 1666, 2. část
Povídky a novely ve verších - 1671, 3. část

Vybrané bajky vydány ve verších - 1668, 1. část
Vydání druhé sbírky Bajek - 1678-79, knihy VII až XI

Daphné - 1974, nové
povídky
Le Florentin - 1675, Florenčan

Rendez-vous - 1683, divadelní hra

Rozprava s Madame de la Sabliere - Liška, vlk a kůň - 1684
11 bajek a 5 nových povídek - 1985
Bajky - 1693, kniha XII

Les Compagnons d´Ulysse - 1690, Odyseovi druzi

Querelle des Anciens et des Modernes - staví se na stranu konzervativních akademiků.