Jevgenij Alexandrovič Jevtušenko byl ruský básník a prozaik.

Jevgenij A. Jevtušenko se narodil na Sibiři v rodině geologa. Studoval na Literárním institutu Maxima Gorkého v Moskvě.Byl aktivní v literárním hnutí mladých básníků, byl rovněž zvolen do Svazu sovětských spisovatelů. Hodně cestoval, politicky se angažoval proti dogmatismu a formalismu. Stal se mluvčím mladé generace, u západních kritiků byl označová jako sovětský „rozhněvaný mladý muž“.
Protestoval proti vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968, roku 1994 odmítl převzít státní vyznamenání jako protest proti válce v Čečensku.


Jevgenij A. Jevtušenko byl jedním z nejpopulárnějších představitelů sovětské poezie 60. let.
Ve své literární tvorbě navazoval na avantgardní poezii dvacátých let. Častým tématem jeho básní je láska a ženy.

Poezie:
Stanice Zima – 1958, poema, básnická autobiografie

Sbírky básní:
Silnice entuziastů – 1956
Jablko – 1960
Mávnutí rukou – 1962
Něha – 1962
Zpívající hráz – 1972

Poemy:
Bratská elektrárna – 1965
Puškinův průsmyk – 1966
Kazanská univerzita – 1970 ad.

Próza:
Jevtušenko je i autorem prozaických textů např.
Jahodový ráj – 1981, román
Neumírej před smrtí – 1993, román je autorovou celoživotní tvůrčí a osobní bilancí.

Jevtušenkova díla byla přeložena do mnoha jazyků.