Jiří Kulhánek je přední český autor knih na pomezí science fiction a fantasy. Je patrně nejprodávanějším současným domácím autorem žánru, populárním i mimo okruh pravidelných čtenářů fantastiky a pobírajícím honoráře srovnatelné s úspěšnými autory mainstreamu; to mu dovoluje tolerovat „pirátské“ šíření jeho děl v elektronické podobě.

V roce 1996 získal cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu pro nadějného nováčka. Mezi fanoušky je už poměrně proslulý tím, že nerad vystupuje na veřejnosti, rozhovory dává jen zřídka a odpovídá stručně. Je svobodný, žije v Praze.

Hrdinové jeho knih mají mimořádné až nadlidské schopnosti (např. upíři, kyborgové, speciálně vycvičení bojovníci); obvykle jsou na počátku napadeni a stráví velkou část děje útěkem a skrýváním před masami "normálních" nepřátel, jejichž nebezpečnost spočívá v kvantitě, ale nakonec triumfují i nad jejich skrytými vůdci, což je několik málo zloduchů ještě supermanštějších než hrdinové.

Další charakteristické znaky Kulhánkova díla jsou spádný děj, černý až cynický humor koncentrovaný ve formě tzv. wisecracků („hlášek“ - knihy jsou vesměs vyprávěny v první osobě), detailní popisy vyspělé techniky (zejména zbraňové), s jejíž pomocí hrdina řeší různé problémy, a hojná naturalistická, i když odlehčená líčení násilí. Kulhánkovi hrdinové představují sice kladnou stranu konfliktu, ale jsou ztělesněním opaku čítankové ušlechtilosti a často se dopouštějí i morálně pochybných skutků. Určité nedostatky knih lze spatřovat v poněkud jednodušším jazyce a relativně častých logických nesrovnalostech.

Kulhánkův styl bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi. Je často napodobován, ale zpravidla nepříliš zdařile. Doposud největšího čtenářského úspěchu dosáhl Miroslav Žamboch s románem Líheň (2 svazky 2004-5), ovšem zpracovává kulhánkovskou látku svým charakteristickým romantickým způsobem.

Romány
- Vládci strachu (1995)
- Cesta krve - vydáno ve dvou dílech Část I - Dobrák (1996) a Část II - Cynik (1997); oba získaly cenu Akademie science fiction, fantasy a hororu za nejlepší původní knihu roku. Zcela rozebráno, Kulhánek se knihy v jistém ohledu zřekl a odmítá povolit nové vydání; antikvární výtisky dosahují několikanásobku původní ceny.
- Divocí a zlí - vydáno ve čtyřech relativně tenčích dílech Čas mrtvých, Hardcore (1999), Temný prorok a Kříže (2000)
- Noční klub - vydán ve dvou dílech 2002-3
- Stroncium - zprvu anoncováno na červen 2005, zdrženo cca do konce roku autorovým tradičním přepisováním v korekturách

Povídky
- Smrt je nejlepší lékař - vydáno v malonákladové brožuře Zámek naděje (spolu s titulní povídkou Daniela Jermana), Nakladatelství K, Praha 1994
- To je přece nesmysl - malonákladová brožura, vydáno Nakladatelství K, Praha 1994. Obsahuje rané povídky Svůj život, Spojeni v Bohu, „Tak tedy - HEIL HITLER - ty svině!“, Reportáž psaná ve svěrací kazajce a Instant (1. místo Cena Karla Čapka 1994 v kategorii krátká povídka spolu s povídkou Šoulačka. Vydána též v malonákladovém sborníku Kočas 94 - Cesty mlokov (Banská Bystrica) a následně Mlok: sbírka vítězných prací Ceny Karla Čapka za rok 1994, Klub Julese Verna, Praha 1996).
- Je 7:00, pro dnešek nejvyšší čas zabít svého prvního policajta (Ikarie 4/1994) - sdílí reálie s Divocí a zlí
- Soumrak (Ikarie 3/1995) - fantasy
- Koruna věčnosti - povídka o Conanovi; vyšla mj. ve fanzinu české Conan Society The Nemedian News 3/2002