Jiří Marek, vlastním jménem Josef jiří Puchwein, byl prozaik, od 60. let filmový a televizní scenárista a spolupracovník rozhlasu.

Jiří Marek se narodil v Praze jako Josef jiří Puchwein. Jméno Marek literárně používal od roku 1937, občansky později. Po absolvování gymnázia se rozhodl pro dráhu středoškolského profesora. Filozofickou fakultu UK v Praze, obor čeština a němčina, stihl dokončit do roku 1939.

V době 2. světové války působil Marek na několika školách, po roce 1945 zastával funkci osvětového inspektora. Krátce ještě učil a poté až do roku 1954 pracoval v různých redakcích novin a časopisů - Rudé právo, Lidové noviny a jiné.

Od roku 1960 byl Jiří Marek ústředním ředitelem Československého státního filmu. V roce 1961 získal docenturu české literatury na Institutu osvěty a novinářství na Filozofické fakultě UK. Vědecké kandidatury dosáhl roku 1974 prací Příspěvek k sociologii kultury 1945 - 1968.


Jiří Marek byl prozaik, filmový i televizní scenárista. Za více než dvacetileté spolupráce s filmem a televizí vzniklo několik desítek snímků a inscenací, velmi často na náměty zpracované v prózách. Nejznámější jsou příběhy čerpané z kriminalistických archivů první republiky v souborech:

Panoptikum starých kriminálních příběhů - 1968
Panoptikum hříšných lidí - 1971
Panoptikum Města pražského - 1979

Jejich filmové a televizní zpracování přispělo k autorově popularitě více než prozaická tvorba.

Další próza:
První prózy mají blízko k románům Ivana Olbrachta a K. J. Beneše.

Lidé z Poljany - 1937
Život se nevrací - 1944
Pečeť věrnosti - 1944
Muži jdou ve tmě - 1946, román o osudu parašutistů za války
Vesnice pod zemí - 1949, román s okupační tematikou

V 50. letech psal Jiří Marek tzv. budovatelskou prózu:
Nad námi svítá - 1950, povídkový cyklus
Z cihel a úsměvů - 1953

a řadu dalších, často ideologicky výchovných pro mladou generaci. V těchto letech vznikaly i jeho črty a reportáže z cest.

60. léta v Markově tvorbě charakterizuje jeho návrat k psychologické próze, např. v povídkách:
Malá dramata - 1960
Žít mezi lidmi - 1961

Blažený věk - 1967, ojedinělý vědeckofantastický román připomínající RUR Karla Čapka.

Můj strýc Odysseus - 1974, román, jehož děj se odehrává ve Vídni na konci mocnářství a v Praze za první republiky

Sůl země - 1981, dvojdílná románová kronika zobrazující dějinný úsek od konce 19. století do začátku 2. světové války

Čas lásky a nenávisti - 1986, třetí část kroniky Sůl země

Lásky mých předků - vydáno posmrtně 1995, rodová kronika