Jiří Mucha byl prozaik, reportér a překladatel.

Jiří Mucha se narodil jako syn malíře Alfonze Muchy. Jeho první manželkou byla Vítězslava Kaprálová (žila a v letech 1915 - 1940), hudební skladatelka a výrazná umělecká osobnost, důvěrná přítelkyně skladatele Bohuslava Martinů. Druhou manželkou Jiřího Muchy byla skotrská hudební skladatelka G. Thomsenová.

V dětství žil Jiří Mucha s rodiči v cizině. V Praze začal studovat gymnázium, přitom dva roky pobýval ve Švýcarsku a Francii, dva roky ještě v Jindřichově Hradci. V roce 1934 konečně složil v Praze maturitu.
Z vysokých škol si zvolil medicinu a to nejdříve v Praze, potom na Sorboně v Paříži.

Po návratu domu pokračoval Jiří Mucha na Filozofické fakultě ve studiu dějin umění a orientalistiky. Studium však nedokončil. V roce 1939 se přihlásil do československé jednotky francouzské armády. Po okupaci Francie byl evakuován do Anglie, kde pracoval pro rozhlas.

Po přechodu k letectvu se stal Jiří Mucha válečným zpravodajcem rozhlasové stanice BBC v severní Africe, na Středním východě, v Asii a na konci války na západní frontě.

Po roce 1945 pracoval Jiří Mucha jako novinář, cestoval po Evropě, přitom vyvíjel i činnost spisovatelskou.

Jako účastník západního odboje byl Jiří Mucha v roce 1951 obžalován a odsouzen na šest let do vězení. Tam pracoval převážně jako lékař v uhelných a uranových dolech. V roce 1955 byl propuštěn na základě amnestie, později rehabilitován.

Jiří Mucha pokračoval v literární práci, pracoval i jako scenárista ve studiu na Barrandově. Svobodně pracovat a publikovat však mohl až v 80. letech.

Od šedesátých let žil Jiří Mucha střídavě v Praze a Londýně. V roce 1989 byl zvolen předsedou českého PEN klubu.


Muchova literární tvorba má výrazné autobiografické rysy. Podstatný význam mají zážitky z 2. světové války, z perzekuce po válce i soukromé události v manželství a rodině.

Próza:

Zkušenosti vojáků na západní frontě a jejich pocity po návratu domů:
Problémy poručíka Knapa - 1946, cyklus povídek
Most - 1946, román
Spálená setba - 1948, román

Příběhy vycházející z osobních zkušeností, nachází prostor pro úvahy o lidském životě:

Válka pokračuje - 1949, román, u hrdinů nachází pocity vnitřní prázdnoty při porovnání jejich postojů ve válce a po ní.

Volná trilogie inspirovaná politickým děním v padesátých letech:
Pravděpodobná tvář - 1963
Marieta v noci - 1969
Věčná zahrada - posmrtně 1994

Romány s autobiografickými prvky:

Studené slunce - 1968, román je vlastně deník vězně o pobytu v trestním táboře spolu s úvahami o literatuře a umění

Kankán se svatozáří - 1969 (Alfons Mucha - 1982), venováno životu a výtvarnému dílu autorova otce
Lloydova hlava - 1987 - reportážně esejistická próza

Podivné lásky - 1988, nahlédnutí do Muchových intimních vztahů, hlavní postavou románu je jeho první manželka Vítězslava Kaprálová.

Reportáže:
Oheň proti ohni - 1947, těží ze zkušeností válečného zpravodaje
Černý a bílý New York - 1965

Filmové scénáře:
Roztržka - 1956
Povodeň - 1958
Vánice - 1962
Král Králů - 1963
Třicet jedna ve stínu - 1965

Jiří Mucha překládal rovněž většinou divadelní hry soudobých angloamerických a francouzských autorů.