Jiří Wolker byl básník, teoretik proletářského umění.

Jiří Wolker pocházel z dobře situované měšťanské rodiny bankovního úředníka v Prostějově. Zde vystudoval gymnázium a na přání otce odešel na práva, ale mimo to se zapsal na některé přednášky na filozofické fakultě.

Rodinné prostředí Jiřího Wolkera bylo naplněno kulturou a také profesoři prostějovského gymnázia podporovali Wolkerovy umělecké sklony. Byl všestranně nadaný - litěrárně, výtvarně i hudebně. Už na gymnáziu publikoval ve studentských časopisech, Kromě toho byl nadšený Sokol a skaut.

Jiří Wolker byl členem Literární skupiny a Devětsilu. Zde také získal přátelství se svými vrstevníky - začínajícími básníky a literáty.

Zdraví Jiřího Wolkera nebylo od dětství pevné, proto rodina usilovala o jeho pobyty ve skautských táborech a u moře. Za pražských studií u něho propukla tuberkulóza. Opakovaný pobyt u moře, ani léčení ve Vysokých Tatrách mu nepomohly.

Jiří Wolker zemřel ve věku 24 let doma v Prostějově.


Jiřího Wolkera potkal osud všech výrazných básníků, kteří zemřeli velmi mladí. Stal se ztělůesněním jednoho směru poezie, protože jej nestačil nahradit jiným. Tak se z Wolkera stal symbol proletářské poezie dvacátých let.

Poezie:

Host do domu - 1921, první básnická sbírka má rysy poezie mladých básníků poválečné doby - pokoru, soucit s chudými, náboženskou symboliku

Svatý kopeček - 1921, skladba byla na přání autora právem přiřazována k první sbírce, tvoří s ní spojení i přechod k nové fázi tvorby

Těžká hodina - 1922, sbírka osobitě reprezentuje proletářskou poezii. Je dokladem autorova zrání od obecné lidské družnosti ke kolektivismu, k třídní sounáležitosti a k boji. Počet epických básní, zvláště balad, naplňuje sbírku dramatičností a tragikou.
- Balada o očích topičových
- Balada o snu
- Balada o nenarozeném dítěti
- aj.
V autorově pozůstalosti se našly další známé balady:
- Balada o námořníkovi
- Balada z nemocnice
- U rentgenu

Mladistvé práce veršem - posmrtně 1954

Próza:
Polární záře - 1922, román ve fragmentu

Povídky a pohádky - posmrtně 1925, jsou netypické tím, že čerpají ze současného každodennního života a spíše než pohádkami v pravém smyslu slova jsou příběhy pro děti:
- O milionáři, který ukradl slunce
- Pohádka o listonošovi
- aj.

Mladistvé práce prózou - posmrtně 1954

Dramata:
Tři hry - 1923
- Nemocnice
- Hrob
- Nejvyšší oběť

Víc už Jiří Wolker napsat nestačil. Tuberkulóza ukončila jeho život ve čtyřiadvaceti letech. F. X. Šalda o něm napsal: "Wolker je básník snu a touhy, romantik mnohem víc, než se zdá ...".