Mezi významné objevy, které náleží již časům minulého tisíciletí, patří nepochybně knihtisk. Jeho zrod se pojí se zlatou dobou 14.stol. střední Evropy a jménem Johanes Geusfleisch Gutenberg. Rodištěm tohoto slavného muže byla Mohuč u Rýna,kde...
Životopis
Mezi významné objevy, které náleží již časům minulého tisíciletí, patří nepochybně knihtisk. Jeho zrod se pojí se zlatou dobou 14.stol. střední Evropy a jménem Johanes Geusfleisch Gutenberg. Rodištěm tohoto slavného muže byla Mohuč u Rýna,kde spatřil světlo světa někdy v r. 1397.Narodil se do zámožné rodiny Gutenbergů,jako poslední třetí dítě.Všechny Gutenbergovy děti mohli navštěvovat tak jako děti z ostatních důležitých rodin, církevní školy a soukromé učitele. Na většinu ostatních čekal jen prostý život a práce u některého z mnoha řemesel, z nichž nejvyhlášenější bylo zlatnictví a zpracování kovů.
Už jako malý chlapec se Johanes poprvé stěhuje s celou rodinou z Mohuče, aby unikli nepříjemným dopadům politických rozbrojů a mohli žít někde jinde poklidněji a práce měla nějaký smysl. Vracejí se až po několika letech v naději, že je vše urovnáno a je možné opět žít jako dřív,což byla ve skutečnosti pravda jen dočasná. Tehdy již 17letý Johanes byl natolik obeznámen a zaškolen do tajů zpracování kovů,ručních prací a zlatnictví,že mohl předávat zkušenosti jiným. V této době se u něj také rodila myšlenka dát psanému slovu tištěnou podobu, což nebylo úplně neznámé a někteří už si v tomto směru přičítali začátečnické krůčky. Vůbec nejjednodušší cestou k získání písmen pro tisk bylo vytvarovaní je ze dřeva nebo pálené hlíny,měděná výroba byla o něco složitější.
I Johanes Gutenberg své první počiny v knihtisku spojil se dřevem, ale díky své nápaditosti a znalosti práce s kovy,mohl postupně začínat nejoriginálnější tiskařskou výrobu.Roku 1430,pár let potom, co se Gutenbergové rozhodli nadobro odejít z rodného města kvůli starým konfliktům,rozbíhá Johanes ve své živnosti ve Štrasburku výrobu písmen. Pohledávky a půjčky, nezbytné pro samotný chod veškeré činnosti, získává protislužbou od jiných řemeslníků, také ze zaučování svých tovaryšů,a všemi jinými možnými způsoby.Hlavní náplní dílny s asi 20 zaměstnanci je opracovávání a broušení šperků a kamenů.Tiskařství je zatím záležitostí okrajovou a zkoušející,čemuž odpovídají i ručně vyřezávané dřevěné bloky.
Johanese Gutenberga hnala touha prospět druhým:věřil, že knihtisk je jednou z těch možností a jeho prostřednictvím může nabídnout knihu všem. Převážná většina těch málo knih,které existovaly, byly drahé a tudíž přístupné jen lidem z vyšších kruhů. I bible, jejíž tisk byl pro Gutenberga snem, patřila mezi ty nejdražší. S jasnou představou už uskutečňoval potají důmyslný, leč náročný pracovní postup. Přemýšlení nad tím, jak by mohl tisknout postupně list za listem a ty měli celkově i stejný vzhled a dali se sestavit v číselném pořadí, přivedlo Johanese Gutenberga k výrobě písmoviny z kovu.
Princip spočíval v tom, že se do formy, ve které byla matrice s příslušným tvarem písmena, vlila roztavená slitina olova, cínu a antimonu, která získala ztuhnutím požadovaný čtverhranný tvar, výšku a zrcadlový obraz písmena na jednom konci.Takto vyrobené litery se vkládaly ručně do dřevěné sazebnice v slova, která dále tvořila řádky vět stejné délky. Připravená sazebnice pro tisk jedné stránky pak měla přesně takový obrácený obraz, jaký Gutenberg u skutečného vzhledu očekával. Pomocí tiskařské černě a lisovacího stroje podobnému tomu, jaký se používal při výrobě vína,se už pak jen dávala knize konkrétní podoba.
Mistr Gutenberg se v počátku s výrobou pral sám, ale na naléhání svých zaměstnanců a z důvodu pomalého postupu nakonec společníky se svou činností obeznámil. Na téměř 300 druhů písmoviny, jíž bylo zapotřebí aby mohlo vznikat opravdu solidní čtení, se muselo podílet více rukou. Od té doby začala výroba naplno a časem vytlačovala původní živnostní řemesla.
Protože šlo o ojedinělé tiskařské umění a dodělával se sazečský materiál, vznikaly zatím jednoduché tiskoviny,např.různé kalendáře. Čas, který měl dát bibli zrod mechanickou cestou, musel být tedy vykoupen zkušenostmi a dostatkem hmatatelných prostředků. I když už do výroby byli zapojeni všichni zúčastnění a zapracování bylo znatelné, objevily se potíže jednou kolem společné smlouvy, papírenského materiálu či půjček. Zisky nepřicházely a problémy, z nichž některé končily až u soudu,vše komplikovaly. Skutečně velká rána přišla až roku 1444. Postrachem každého města byli totiž Armagnakovci:(tlupa zvlášť vycvičená k plenění a rabování). Její majitel, hrabě z Armagnaku, je za slušný peníz pronajímal pánům z vrchnosti, kteří si navzájem pustošili města a vesnice.
Živnost Gutenberg a spol fungující 15 let se během několika hodin změnila v ruiny. Oheň zničil vše,jen holé zdi domu zůstaly. Mistr Gutenberg se i stímto vyrovnává a po zvážení všech možností nakonec odchází do svého rodného města ještě s jedním tovaryšem. V Mohuči se mu díky přátelům opět daří vybudovat dílnu a rozjet výrobu. Začátkem roku 1450 a později i 1452 přichází asi největší finanční výpomoc vůbec od advokátů Fustových.Celkovou částku 1600 zlatých si bratři velmi dobře pojišťují úrokem,majetkem a právem spolupodílení.
Johanes Gutenberg mohl konečně dokončit sadu 150 tisků bible. Jedna kniha měla 42 řádků na každé stránce ve dvou sloupcích s gotickou stylizací s ručně malovaným zdobením a vzhledem ke obsažnosti rozdělena do dvou svazků o 320 listech. Ve společnosti měla úžasnou odezvu. Lidé si ji pochvalovali pro její krásu i estetičnost. Žasli i tovaryši, když srovnali moderní bibli s jejím původním vzorem: měla vše-symetrii,jednotnost i barevnost.Ještě po staletí byla považována za mistrovské dílo.
Bohužel tento úspěch provází další soudní spor vyvolaný advokátem Fustem, který v domnění, že je podváděn, žádá na Gutenbergovi vyrovnání. Tentokrát mistr přichází sice o hodně, ale i s tím co mu zůstalo, zbuduje již třetí tiskárnu. Z výroby vzejde např. bula Kalixta III, který nabádá ke křížovému tažení proti Turkům. Exil i návrat a budování čtvrté tiskárny ještě Johanes Gutenberg za svůj život zakusí. V r.1466 přichází o zrak a o dva roky později umírá. Jeho pokračovatelé dále šířili umění tisku a zakládaly nová působiště v celé Evropě. V následujících letech se zdokonalila výroba a rozvoj dával budoucímu světu úplně jinou podobu. Před Gutenbergem bylo v Evropě jen několik tisíc rukopisů: padesát let po jeho smrti existovaly miliony knih.
Autor: Pavel Mika
Už jako malý chlapec se Johanes poprvé stěhuje s celou rodinou z Mohuče, aby unikli nepříjemným dopadům politických rozbrojů a mohli žít někde jinde poklidněji a práce měla nějaký smysl. Vracejí se až po několika letech v naději, že je vše urovnáno a je možné opět žít jako dřív,což byla ve skutečnosti pravda jen dočasná. Tehdy již 17letý Johanes byl natolik obeznámen a zaškolen do tajů zpracování kovů,ručních prací a zlatnictví,že mohl předávat zkušenosti jiným. V této době se u něj také rodila myšlenka dát psanému slovu tištěnou podobu, což nebylo úplně neznámé a někteří už si v tomto směru přičítali začátečnické krůčky. Vůbec nejjednodušší cestou k získání písmen pro tisk bylo vytvarovaní je ze dřeva nebo pálené hlíny,měděná výroba byla o něco složitější.
I Johanes Gutenberg své první počiny v knihtisku spojil se dřevem, ale díky své nápaditosti a znalosti práce s kovy,mohl postupně začínat nejoriginálnější tiskařskou výrobu.Roku 1430,pár let potom, co se Gutenbergové rozhodli nadobro odejít z rodného města kvůli starým konfliktům,rozbíhá Johanes ve své živnosti ve Štrasburku výrobu písmen. Pohledávky a půjčky, nezbytné pro samotný chod veškeré činnosti, získává protislužbou od jiných řemeslníků, také ze zaučování svých tovaryšů,a všemi jinými možnými způsoby.Hlavní náplní dílny s asi 20 zaměstnanci je opracovávání a broušení šperků a kamenů.Tiskařství je zatím záležitostí okrajovou a zkoušející,čemuž odpovídají i ručně vyřezávané dřevěné bloky.
Johanese Gutenberga hnala touha prospět druhým:věřil, že knihtisk je jednou z těch možností a jeho prostřednictvím může nabídnout knihu všem. Převážná většina těch málo knih,které existovaly, byly drahé a tudíž přístupné jen lidem z vyšších kruhů. I bible, jejíž tisk byl pro Gutenberga snem, patřila mezi ty nejdražší. S jasnou představou už uskutečňoval potají důmyslný, leč náročný pracovní postup. Přemýšlení nad tím, jak by mohl tisknout postupně list za listem a ty měli celkově i stejný vzhled a dali se sestavit v číselném pořadí, přivedlo Johanese Gutenberga k výrobě písmoviny z kovu.
Princip spočíval v tom, že se do formy, ve které byla matrice s příslušným tvarem písmena, vlila roztavená slitina olova, cínu a antimonu, která získala ztuhnutím požadovaný čtverhranný tvar, výšku a zrcadlový obraz písmena na jednom konci.Takto vyrobené litery se vkládaly ručně do dřevěné sazebnice v slova, která dále tvořila řádky vět stejné délky. Připravená sazebnice pro tisk jedné stránky pak měla přesně takový obrácený obraz, jaký Gutenberg u skutečného vzhledu očekával. Pomocí tiskařské černě a lisovacího stroje podobnému tomu, jaký se používal při výrobě vína,se už pak jen dávala knize konkrétní podoba.
Mistr Gutenberg se v počátku s výrobou pral sám, ale na naléhání svých zaměstnanců a z důvodu pomalého postupu nakonec společníky se svou činností obeznámil. Na téměř 300 druhů písmoviny, jíž bylo zapotřebí aby mohlo vznikat opravdu solidní čtení, se muselo podílet více rukou. Od té doby začala výroba naplno a časem vytlačovala původní živnostní řemesla.
Protože šlo o ojedinělé tiskařské umění a dodělával se sazečský materiál, vznikaly zatím jednoduché tiskoviny,např.různé kalendáře. Čas, který měl dát bibli zrod mechanickou cestou, musel být tedy vykoupen zkušenostmi a dostatkem hmatatelných prostředků. I když už do výroby byli zapojeni všichni zúčastnění a zapracování bylo znatelné, objevily se potíže jednou kolem společné smlouvy, papírenského materiálu či půjček. Zisky nepřicházely a problémy, z nichž některé končily až u soudu,vše komplikovaly. Skutečně velká rána přišla až roku 1444. Postrachem každého města byli totiž Armagnakovci:(tlupa zvlášť vycvičená k plenění a rabování). Její majitel, hrabě z Armagnaku, je za slušný peníz pronajímal pánům z vrchnosti, kteří si navzájem pustošili města a vesnice.
Živnost Gutenberg a spol fungující 15 let se během několika hodin změnila v ruiny. Oheň zničil vše,jen holé zdi domu zůstaly. Mistr Gutenberg se i stímto vyrovnává a po zvážení všech možností nakonec odchází do svého rodného města ještě s jedním tovaryšem. V Mohuči se mu díky přátelům opět daří vybudovat dílnu a rozjet výrobu. Začátkem roku 1450 a později i 1452 přichází asi největší finanční výpomoc vůbec od advokátů Fustových.Celkovou částku 1600 zlatých si bratři velmi dobře pojišťují úrokem,majetkem a právem spolupodílení.
Johanes Gutenberg mohl konečně dokončit sadu 150 tisků bible. Jedna kniha měla 42 řádků na každé stránce ve dvou sloupcích s gotickou stylizací s ručně malovaným zdobením a vzhledem ke obsažnosti rozdělena do dvou svazků o 320 listech. Ve společnosti měla úžasnou odezvu. Lidé si ji pochvalovali pro její krásu i estetičnost. Žasli i tovaryši, když srovnali moderní bibli s jejím původním vzorem: měla vše-symetrii,jednotnost i barevnost.Ještě po staletí byla považována za mistrovské dílo.
Bohužel tento úspěch provází další soudní spor vyvolaný advokátem Fustem, který v domnění, že je podváděn, žádá na Gutenbergovi vyrovnání. Tentokrát mistr přichází sice o hodně, ale i s tím co mu zůstalo, zbuduje již třetí tiskárnu. Z výroby vzejde např. bula Kalixta III, který nabádá ke křížovému tažení proti Turkům. Exil i návrat a budování čtvrté tiskárny ještě Johanes Gutenberg za svůj život zakusí. V r.1466 přichází o zrak a o dva roky později umírá. Jeho pokračovatelé dále šířili umění tisku a zakládaly nová působiště v celé Evropě. V následujících letech se zdokonalila výroba a rozvoj dával budoucímu světu úplně jinou podobu. Před Gutenbergem bylo v Evropě jen několik tisíc rukopisů: padesát let po jeho smrti existovaly miliony knih.
Autor: Pavel Mika