J.R.R. Tolkien byl anglický spisovatel, lingvista a literární historik. Svými příběhy se stal Tolkien zakladatelem Beletristického žánru fantasy, jakési novodobé epiky a romance vycházející z mýtů.

Tolkien se narodil v Bloemfonteinu, hlavním městě Oranžského svobodného státu, dnes části Jižní Afriky. Jeho otec Arthur Tolkien byl ředitelem místní bankovní pobočky. Tolkienova rodina pocházela ze Saska, ale žila v Anglii už od 18. století. Tolkien měl pouze jednoho sourozence, bratra Hilary Arthur Reuel Tolkiena.

Ve věku tří let odcestoval J. R. R. Tolkien do Anglie spolu s matkou, která nemohla přivyknout africkému podnebí. Nejprve bydleli u příbuzných na farmě Bag End v Worcestershire, což bylo pravděpodobně inspirací pro název Dno pytle v jeho knihách. Při pobytu v Anglii zastihla rodinu zpráva o otcově úmrtí. Otec zemřel v Jižní Africe na krvácení do mozku.

Ztráta živitele rodiny přinutila Tolkienovu matku krátce žít u jejích rodičů v Birminghamu. V roce 1896 se přestěhovali do vesnice Sarehole, později do Warwickshire, nyní části Birminghamu. Spolu s bratrem trávil J. R. R. Tolkien hodiny zkoumáním starého vodního mlýnu v Sarehole a močálu v Moseley. Zážitky z dětství byly později zdrojem inspirace pro scenérie v jeho knihách.

Matka sama učila své dva syny. J. R. R. Tolkien získal rozsáhlé znalosti v botanice, ale nejoblíbenějšímí hodinami byly lekce o jazycích. Matka ho proto naučila velmi záhy základům latiny. Ve věku čtyř let uměl číst a brzy nato i psát. Krátce navštěvoval Školu svatého Filipa, absolvoval Školu krále Edwarda v Birminghamu i Exeterskou Fakultu v Oxfordu.

V roce 1900 konvertovala matka spolu se sestrou ke katolictví, navzdory bouřlivým protestům její převážně baptistické rodiny. V roce 1904, když bylo Tolkienovi 12 let, zemřela na cukrovku.

Jako sirotka vychovávál J. R. R. Tolkiena otcec Francis Xavier Morgan z birminghamské Oratoře ve čtvrti Edgbaston. Zdejší architektuře dominovala 29 m vysoká budova známá jako Perrott's Folly a blízko ní stojící pozdější Victoriánská věž, část edgbastonské vodárny. Tyto dvě stavby pravděpodobně ovlivnily Tolkienovy představy různých temných věží v jeho pracích.

Když bylo Tolkienovi 16, zamiloval se do Edith Brattové. Ta se později stala předlohou pro postavu Lúthien. Navzdory mnoha překážkám se s ní oženil. Po celý zbytek života zůstala jeho jedinou láskou.

Na počátku 1. světové války byl J. R. R. Tolkien povolán do Britské armády k Lancashirským střelcům, kde sloužil jako nadporučík. Mnoho jeho spolubojovníků i blízkých přátel v bojích padlo. On sám byl nakonec propuštěn poté, co strávil většinu roku 1917 v nemocnici, protože trpěl zákopovou horečkou.

Během zotavování začal J. R. R. Tolkien pracovat na Knize ztracených příběhů (The Book of Lost Tales), sérii pohádkových příběhů založených na milované mytologii a folklóru. Válka ovlivnila jeho práce v tom, že viděl fantasy jako únik před drsnou realitou průmyslového a válečného 20. století.

Po válce pracoval Tolkien nejprve v Oxfordu na Novoanglickém slovníku (Oxford English Dictionary). V roce 1920 se přestěhoval do Leeds, kde na katedře angličtiny tamní university dosáhl v roce 1924 titulu profesora anglosaského jazyka. V roce 1925 se vrátil zpět do Oxfordu. Spolu s C.S. Lewisem a jinými literáty a dalšími vzdělanci založili neformální seskupení Inklings.

V roce 1945 se na Mertonské fakultě v Oxfordu stal profesorem anglického jazyka a literatury, kde zůstal až do svého odchodu do penze v roce 1959. Knihovna Marquetteho university v Milwaukee (Wisconsin, USA), obsahuje mnoho Tolkienových původních rukopisů, poznámek a dopisů. Jiné původní materiály zůstaly v Oxfordské Bodleiho knihovně. Marquetteho universita vlastní rukopisy a korektury Pána prstenů, Hobita, rukopisy mnoha „nižších“ knih jako Farmář Giles z Hamu (Farmer Giles of Ham) a materiály od Tolkienových obdivovatelů, zatímco Bodleiho knihovna má materiály k Silmarillionu a Tolkienovy vědecké práce.

Na náhrobku v Oxfordu na hřbitově Wolvercote, pod nímž je pochován on i žena J. R. R. Tolkiena, jsou u jejich jmen vytesána i jména Berena and Lúthien na počest jednoho z největších příběhů lásky ve Středozemi.

Dilo J. R. R. Tolkiena
J.R.R. Tolkien, profesor angličtiny, napsal množství odborných studií i drobných pohádek. Pro svět navždy zůstane autorem Hobita a Pána Prstenů. Tolkien byl profesionálním lingvistou a jazyky a mythologie, které studoval, přímo ovlivňovaly jeho tvorbu.

Tolkien přeložil do moderní angličtiny staroanglická a středoanglická literární díla:
Pan Gawain a Zelený rytíř – artušovský rytířský román
Perla – náboženská alegorie
Sir Orfeo – romance čerpající z řecké a keltské mytologie.

Tolkien psal romány a další díla odehrávající se ve vybájené Středozemi (Middle Earth), zalidněné hobity, elfy, trpaslíky, draky a dalšími bytostmi. Nejen jazyk, ale i dějiny této fantastické země vytvořil v románech:

Hobit, aneb Cesta tam a zpátky – 1937, ačkoli byla kniha původně psána pro děti, získala si oblibu u dospělých čtenářů. Trpasličí jména v Hobitovi byly převzaty ze severské mythologie z básně Voluspa (Vědmina věštba), části eposu Edda. Naproti tomu některé zápletky převzal ze staroanglické epické básně Beowulf.

Pán prstenů – trilogie, vznikla na základě úspěchu Hobita, filmové adaptace od roku 2001. Když začínal Tolkien psát první kapitolu Pána prstenů, domníval se, že bude vyprávět pohádku pro děti. Postupem času příběh stále temněl a stával se vážnějším. Ačkoliv je Pán prstenů pokračováním Hobita, obrací se spíše na starší publikum, na pozadí hlavního námětu rozehrává útržky dalších příběhů a vykresluje tak fascinující atmosféru neodhalených tajemství starobylé historie světa Středozemě. Mytologie tohoto světa je dále rozvinuta v knize Silmarillion (The Silmarillion) a mnoha dalších, které z pozůstalosti vydal syn Christopher. Tolkien výrazně ovlivnil žánr fantasy, jehož obliba po úspěchu Pána prstenů významně stoupla.
- Společenstvo prstenu – 1954
-Dvě věže – 1954
- Návrat krále – 1955

Silmarillion – 1977, dějiny Středozemě, je zde rozvinuta mytologie Středozemě,uspořádáno synem Christopherem

Farmář Gilda z Hamu – 1949, příběhy
Básně – sebrané české vydání z roku 1995
Básně z trilogie Pán prstenů – české vydání z roku 2001

Húrinovy děti - 2007, román, nejtragičtější příběh J. R. R. Tolkiena Pracoval na něm celý život, ale nestihl jej dokončit, dokončil ho jeho syn Christopher. Ten musel téměř třicet let trpělivým a intenzivním studiem porovnávat různé otcovy rukopisy. Propojoval vyprávění svého otce, aniž by do něj vložil jakékoli prvky, které nejsou svým pojetím autentické.
Román patří k jednomu ze tří velkých příběhů ze Starých časů Středozemě - vedle pověsti o Berenovi u Lúthien a o pádu Gondolinu, kterými byl Tolkien fascinován už od svého mládí. Několikrát se příběh Húrinových dětí pokoušel rozpracovat ve velkolepějším měřítku. Autor vycházel z finksého národního eposu Jalevala, zejména z pověsti o nešťastném Kullervovi.

Další díla
Písně pro filology (Songs for the Philologists)- 1936, sbírka humorných básní, autorem spolu s E. V. Gordonem a jinými

Nimralův list (Leaf by Niggle) –1945, krátký příběh – alegorie Tolkienovy tvorby, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky

The Lay of Aotrou and Itroun - 1945, publikováno v Welsh Review

Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm's Son) – 1953, publikováno spolu s esejí Ofermod – tato báseň vyšla i v češtině ve sbírce Příběhy z čarovné říše

Příhody Toma Bombadila (The Adventures of Tom Bombadil and Other Verses from the Red Book) – 1962, v češtině vyšlo ve sbírce Příběhy z čarovné říše

Cesta vede pořád dál (The Road Goes Ever On) – 1967, pochodová píseň, jejíž útržky lze nalézt v Pánovi prstenů i v Hobitovi, hudbu složil Donald Swann

Tolkien on Tolkien – 1966, autobiografie
Kovář z Velké Lesné (Smith of Wootton Major) – 1967, hrdinský příběh z historie Malého království

Vědecké práce
Slovník střední angličtiny (A Middle English Vocabulary) - 1922

Sir Gawain and the Green Knight – 1924, nové vydání středoanglické básně s poznámkami, spoluautor s E. V. Gordonem

Some Contributions to Middle-English Lexicography - 1925
The Devil's Coach Horses - 1925
Ancrene Wisse and Hali Meiohad - 1929
Sigelwara Land – část I a II , 1932-35

The Reeve's Tale – 1934, znovuobjevení jazykového humoru v originálním rukopisu Chaucerových Canterburských povídek

Netvoři a kritikové, The Monsters and the Critics – 1939 - 59, skripta zabývající se kritickým rozborem básně Beowulf, autor si bere na mušku nevědomé a nechápající kritiky. Předkládá čtenářům sedm textů, které se rozpínají do období téměř třiceti let. Uspořádal je a revidoval Tolkienův syn Christopher.

Sir Orfeo – 1944, vydání středověké básně

O pohádkách (On Fairy-Stories) – 1947, Tolkienova úvaha o povaze a smyslu pohádek a fantastických příběhů, v češtině vyšlo ve sbírce Pohádky, původní název Domácí koníček, později o tomto díle hovořil autor jako o Tajné neřesti.

Ofermod – 1953, publikováno s básní Návrat Beorhtnothe, syna Beorhthelmova (The Homecoming of Beorhtnoth, Beorhthelm's Son))

Middle English „Losenger“ - 1953
Ancrene Wisse: The English Text of the Ancrene Riwle - 1962
English and Welsh - 1963
Jerusalem Bible – 1966, překlad a poznámky