José Camilo Cela byl španělský spisovatel, nositel Nobelovy ceny.

Život španělského romanopisce, původem z Galicie, byl velmi pestrý. Za občanské války byl frankista, poté se živil jako toreador, úředník, malíř, herec a nakonec vystudoval práva.

V literární tvorbě začínal José Camilo Cela poezií, ale vynikl jako prozaik a lingvista. Psal i divadelní hry. Od roku 1957 byl členem Královské španělské akademie, získal šlechtický titul markýze. V roce 1989 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu.


José C. Cela je autorem více jak sedmdesáti děl. Nejvíce vynikl jako prozaik a lingvista.

Romány:
Rodina Pascuala Duarta - 1942, román vzbudil mimořádný ohlas. Autor v něm formou fikce - nalezených pamětí muže, který čeká na popravu - vrší řadu hrůz a neštěstí, které hrdinu v životě pronásledovaly. Román byl prvním uměleckým dílem, které prolomilo oficiální optimismus a stalo se signálem estetické proměny španělské prozaické tvorby.

Nové příhody a nehody Lazarilla z Tormesu - 1944, moderní obdoba pikareskního románu.

Průkopníkem sociálněkritického románu se stal díly :
Cesta do Alcarrie - 1948
Úl - 1951
V této próze obrátil svou pozornost k zoufalé životní úrovni na španělském venkově a v Madridu.

Cela jako výborný stylista a lingvista se v 60. - 80. letech pokusil i o řadu románových experimentů
Dílo temnot - 1973
Větrný mlýn - 1977, český výbor povídek, které mají velkou úroveň

Jako lingvista sestavil :
Tajný slovník - 1968 - 71, slovník tabuizovaných slov
Encyklopedie erotiky - 1976 - 77, slova z oblasti erotiky

José Camilo Cela psal rovněž divadelní hry, eseje a literární studie.