José Luis Alonso De Santos je španělský dramatik, prozaik, autor televizních scénářů.

J. L. Alonso De Santos kromě literární a dramatické činnosti působil rovněž jako profesor na Královské vysoké škole dramatického umění v Madridu. Zkušenosti pro dramatickou práci získal v řadě tzv. nezávislých divadel, působících v 60. letech a konkurujících svými estetickými koncepcemi komerčním divadlům.


J. L. Alonso De Santos se zpočátku pohyboval ve své tvorbě v domácí literární tradici, kterou někdy parodoval:

Viva el Duque, nuestro dueňo! – 1975, (Ať žije vévoda, náš pán!) – prvotina
El combate de d. Carnal y Da. Cuaresma – 1980, (Zápas pana Smyslníka s paní Půstovou)

Další hry:

La verdadera y singular historia de la Princesa y el Dragón – 1980, (Pravdivá a jedinečná historie princezny a draka). Jde o inverzi tradičního pohádkového motivu, kde se princezna proměňuje v dračici.

Álbum familiar – 1982, (Rodinné album). Zde se autor vyrovnává s osobním životním příběhem.

V další trojici her se Alonso De Santos zaměřuje na kriminalitu, drogy a svobodné tržní společnosti ve formě komiky:

La estanquera de Vallecas – 1981, (Stánkařka ve čtvrti Vallecas)
Bajarse al moro – 1988, (Vypadnout na jih)
Fuera de quicio – 1985, ˇUplně vedle)

Vis á vis en Hawai – 1992, (Vis–á–vis na Havaji) – milostný příběh
La sombra del Tenorio – 1995, (Tenoriův stín)

Komický žánr se objevuje rovněž v próze
Paisaje desde mi baňera – 1993, (Krajina viděná z mé vany)