Český vědec, filolog, historik, zakladatel slavistiky Josef Dobrovský se narodil 17.8.1753 v maďarských Ďarmotech a vyrůstal v německém prostředí v Horšovském Týně.

Josef Dobrovský vystudoval gymnázium v Německém Brodě / dnes Havlíčkově Brodě/ a v Klarovech. Zde se naučil česky. Poté se v letech 1769-71 přihlásil na studium filozofie do Prahy a zde studoval s vynikajícím prospěchem. Rok také studoval teologii a stal se ředitelem kněžského semináře a vychovatelem v rodinách šlechticů. Učil filozofii a matematiku syny hraběte F.A.Nostice.

Dobrovský studoval nejstarší dějiny. Psal latinsky a německy, ale blíže měl k Čechám. Až na konci života napsal pár statí česky.

Jeho vědecká práce začala v roce 1788. Dokázal, že vzácný rukopis svatého Marka uchovaný v Praze, není originál, ale opis z 9. století. Svým zaujetí pro pravdu a svou kritičností vyvolával Josef Dobrovský u mladší generace dojem jeho nevlasteneckého cítění. Byl obhájcem svobody myšlení a vědeckého úsudku a také nesmlouvavým kritikem. Kritiku pokládal za veřejnou záležitost potřebnou pro vědecký výzkum a pro zlepšení společenských poměrů. Neuznával předsudky a legendy tehdejšího náboženského života, ale přesto byl hluboce věřícím člověkem.

V červenci 1787 byl Dobrovský jmenován do funkce protektora a v srpnu 1789 se stal rektorem generálního semináře na Hradisku u Olomouce. Semináře zajišťovaly výchovu kněží. V lednu 1791 se Dobrovský vrátil do Prahy. Přezdívalo se mu „modrý abbé“.

Na slavnostním zasedání České společnosti nauk, 25.září 1791 přednesl Dobrovský referát , ve kterém připomněl císaři Leopoldovi II., že Slované tvoří větší část jeho říše a mohou být jednou prospěšní v obraně“rakouského panování“. Tento referát vyšel tiskem a Dobrovský se stal buditelem. Zasloužil se o rozvoj českého jazyka, i když nevěřil v jeho uplatnění v náročné literatuře a vědě. Stanovil pevná pravidla mluvnice pro tvoření nových slov. V 80. letech se podílel na činnosti České společnosti nauk. Stýkal se s vědci mnoha evropských zemí. Mezi jeho žáky patřili F. Palacký, V. Hanka aj.

Josef Dobrovský byl světově proslulý a uznávaný vědec, měl velkou autoritu i u nové generace českých vlastenců. Od 20. let 19. století se všechen zájem upíral na J. Jungmanna. Dobrovský sice nesdílel jeho romantické nadšení a v jeho generaci příliš nevěřil, ale i tak její snahy podporoval. Za jeho troufalost označit Rukopis zelenohorský jako padělek, bylo Dobrovského dílo českými vlastenci odsouzeno. Teprve T.G.Masaryk ocenil velký význam Josefa Dobrovského.

Josef Dobrovský zemřel 6.1.1829 v Brně. Byl největší postavou českého osvícenství a počátků národního obrození.

Díla Josefa Dobrovského :
Dějiny českého jazyka a literatury /1792/ - Dobrovský zde popisuje vývoj jazyka a dějiny české literatury. Nejvíce vyzdvihuje dobu veleslavínskou.

Zevrubná mluvnice jazyka českého /1809/ - v této knize autor vysvětlil celý systém jazyka a formuloval jeho pravidla.

Základy jazyka staroslověnského /1822/ - tímto dílem se stal Dobrovský zakladatelem slavistiky, která měla velký význam v tom, že poznávání slovanských kultur zvyšovalo národní sebevědomí.

Co je třeba opraviti v Invarově vydání Učených Čech, O stáří českého překladu biblického, O zavedení knihtiskařského umění v Čechách /1778/ -Dobrovského historické studie

Seznam děl:
Dějiny českého jazyka a literatury /1792/, Zevrubná mluvnice jazyka českého /1809/,Základy jazyka staroslověnského /1822/, Co je třeba opraviti v Invarově vydání Učených Čech, O stáří českého překladu biblického, O zavedení knihtiskařského umění v Čechách