Josef Knap byl prozaik, básník, publicista, divadelní a literární kritik a historik, a spolu s Janem Čepem a Františkem Křelinou čelní představitel ruralismu. Byl teoretikem ruralismu, autorem literárně-kritických studií, monografií a prací z dějin českého divadla

Josef Knap ukončil svá studia na gymnáziu v Jičíně v roce 1919. Do roku 1924 studoval na Filozofické fakultě UK moderní literaturu. V období mezi světovými válkami procestoval řadu evropských zemí.

V letech 1925 - 1951 pracoval Josef Knap v divadelním oddělení Národního muzea, které i čas vedl. Za 2. světové války byl totálně nasazen.

Kvůli náboženským tématům v jeho liternární tvorbě byl Josef Knap obětí politických procesů s katolickými spisovateli v 50. letech. V roce 1952 byl odsouzen na jedenáct let do vězení, v roce 1955 byl však propuštěn a v roce 1967 soudně rehabilitován. Po propuštění z vězení pracoval nejdříve jako stavební dělník, později byl přijat do Památníku národního písemnictví.

Josef Knap zemřel v Praze, pohřben je v Železnici u Jičína.



Dílo Josefa Knapa je kombinací realistických a impresionistických prvků. Inspirací mu byli severští autoři i čeští spisovatelé Antal Stašek, Karel Václav Rais i impresionista Fráňa Šrámek. Většina děl Josefa Knapa byla věnována v duchu ruralismu venkovskému životu.

Sbírky povídek:
Píseň na samotě - 1924
Zaváté šlépěje -1929 – 1940,
Žloutnou stráně - 1929
Polní kytice - 1935
Trojlístek - 1943, povídková kniha zaměřená na mladší čtenáře, obsahuje 3 povídky
Čas kopřiv -1970, povídkový soubor vydaný k autorovým 70. narozeninám, část nákladu byla zabavena

Romány:
Ztracené jaro - 1922
Réva na zdi - 1926, román se selským tématem vypráví o vztahu otce sedláka a jeho syna

Muži a hory - 1928, román z prostředí Podkarpatské Rusi, o životě domorodých pastevců
Vysoké jarní nebe -1932, román o krizi mladého manželství
Cizinec - 1934, tragický příběh hospodáře-ztroskotance
Puszta - 1937, román z prostředí Podkarpatské Rusi

Dívčí hlas - 1938, román, jehož hlavním hrdinou je úředník, který je nucen se po rozvodu starat o svoji malou dceru

Věno - 1944, román z prostředí podkrkonošské vesnice

Dokud vane vítr - 1968, román o osudech budoucí herečky, která jela i přes otcův zákaz do Prahy, aby viděla položení základního kamene Národního divadla

Vzdálená země - 1969, příběh o promarněném životě; hrdinou je vesnický lékař, který si díky ztrátě svého přítele ve válce uvědomuje, jak důležitá je pro něho jeho dcera

Bez poslední kapitoly - 1997, vzpomínková kniha, autor ji napsal v posledních letech svého života. Nejprve vyšla v Itálii v roce 1980 a v samizdatu. Knap zde poutavě vypráví o životě v rodné vesnici, o osudech členů rodiny, příbuzných i sousedů na počátku 20. století. Ukazuje na lásku i úctu k rodinným tradicím a víře. Ve druhé části vzpomíná autor v jednotlivých kapitolách na své přátele z mladých let i z pozdějších těžkého životního období - na Šrámka, Křelinu, Prokůpka, Zahradníčka i Seiferta.

Odborné práce o divadle:
Hilbert - 1926
Zöllnerové: Dějiny divadelního rodu - 1958
Umělcové na pouti: České divadelní společnosti v 19. století - 1961
Čtyři herečky: Spurná, Vojtová, Brzková, Beníšková - 1967

Literárně-historické práce:
Alej srdcí - 1920, debut, kniha esejů věnovaných českému poválečnému básnictví
Úvod do krásné literatury - 1924
Cesty a vůdcové: k literatuře let dvacátých - 1926
Básníci selství - 1932
Fráňa Šrámek - 1937
Literatura české půdy - 1939
Selma Lagerlöfová - 1949, studie o významné švédské autorce

Básnické sbírky:
Neznámému bohu - 1929
Zaslechnutý hlas - z pozůstalosti 1997, sbírka 10 básní, které vznikly v 50. letech ve vězení