Josef Kostohryz byl český básník, překladatel a esejista, autor převážně duchovně laděné lyriky vycházející z katolického pohledu na svět.

V roce 1927 ukončil Josef Kostohryz maturitu a začal studovat filozofii, češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě UK v Praze. Přispíval do řady periodik - Studentský časopis, Lidové noviny, Řád, Lumír, Rozhledy po literatuře a umění, Obnova, Host do domu, Katolické noviny. Po vystudování složil v roce 1934 zkoušku pro výkon povolání učitele na střední škole. Po zkoušce odjel na stipendium do Itálie, kde pracoval jako lektor češtiny v Ústavu pro východní Evropu v Římě.

V roce 1936 se Josef Kostohryz vrátil do vlasti a nastoupil jako učitel na gymnáziu v Praze. Po 2. světové válce pracoval na Ministerstvu informací a od roku 1949 byl vedoucí administrativy Národní galerie v Praze. V roce 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen ve vykonstruovaném procesu za velezradu na doživotí. Propuštěn byl v roce 1963 a rehabilitován v roce 1990.

Po úděsné skutečnosti komunistického kriminálu se Josef Kostohryz vrátil do rozvráceného světa, osobního i tvůrčího. Začal živit jako překladatel - překládal z francouzštiny, italštiny, angličtiny, polštiny, španělštiny a němčiny.

Dílo Josefa Kostohryze:

Poezie:
Prameny ústí - 1934
Rekviem - 1944
Ať zkamení - 1946
Jednorožec mizí - 1969
Přísný obraz - 1970
Eumenidy - vydáno v Mnichově 1981
Melancholie - 1991
Strmá nenaděj - v samizdatu 1987, 1994 výbor z díla

Ostatní tvorba:
Paraple paní Černé - 1975, vydáno pod jménem Zdena Hadrbolcová, detektivní román

Polární záře na pastvištěm - 2004, autorkou vzpomínkové knihy je básníkova manželka Marie Kostohryzová, jde o svědectví o posledním, neprávem pozapomenutém katolickém básníkovi. V knize se prolínají autorčiny vzpomínky na dvacet společně strávených let s Josefem Kostohryzem s jejím převyprávěním Kostohryzových vlastních vzpomínek na dětství a mládí. Tyto vzpomínky pak konfrontuje s výpověďmi jiných lidí s cílem přiblížit se historické pravdě.