Josef Topol
dramatik, překladatel, básník
- Narození:
- 1. dubna 1935
- Úmrtí:
- 15. června 2015
Upravit profil
Josef Topol je autorem divadelních her ze současnosti, básník a překladatel.
Josef Topol po absolvování gymnázia v Benešově, nastoupil jako lektor v "Déčku" E. F. Buriana , tehdy nazývaném Armádní umělecké divadlo. Studoval rovněž dramaturgii...
Životopis
Josef Topol je autorem divadelních her ze současnosti, básník a překladatel.
Josef Topol po absolvování gymnázia v Benešově, nastoupil jako lektor v "Déčku" E. F. Buriana , tehdy nazývaném Armádní umělecké divadlo. Studoval rovněž dramaturgii a divadelní vědu na DAMU, kterou absolvoval v roce 1959. Poté žil jako volný dramatický spisovatel, kromě období let 1965 - 72, kdy působil jako dramaturg a režisér v Divadle za branou. Po zákazu divadla se stal ineditním autorem, jeho hry se nesměly hrát.
Josef Topol pracoval zprvu jako korektor, od roku 1977 v různých manuálních zaměstnáních, pak odešel do invalidního důchodu. Je otcem spisovatele Jáchyma Topola.
Hlavním tématem děl Josefa Topola je vnitřní svět člověka a jeho deformace odhalující složité vazby soukromých a společenských dějů a znovuobjevení základních životních hodnot a zdůraznění lidské osobnosti.
Divadelní hry:
Půlnoční vítr - 1955, první Topolova hra, která byla inscenována v divadle E. F. Buriana. Látku o lucké válce v ní převedl z běžné pověsti do znakového uměleckého díla.
Jejich den - 1959, na hře spolupracoval Topol v insenační fázi s režisérem Otomarem Krejčou. Představovala drama spíše pro intelektuálně orientovaného diváka, k čemuž přispěla i zdůrazněná výrazová složka.
Konec masopustu - 1963, podobenství o ztracené identitě kolektivizovaného českého venkova s jeho tradičními hodnotami.
Topolovy hry z Divadla za branou:
Tyto hry se staly ve větší míře diváckými událostmi, zejména první z nich. Autor v těchto hrách používá postup, který byl později nazván "understatement", tj. doslova zdrženlivé vyjádření. Při použití tohoto postupu nalezl prostor v jazykovém vyjádření a v dokonalém ovládnutí jevištního náznaku.
Kočka na kolejích - 1965
Slavík k večeři - 1967
Hodina lásky - 1968
Dvě noci s dívkou - 1972, komediálně laděná hra s téměř detektivní zápletkou. Její premiéra byla zakázaná a uvedena až v roce 1994.
Josef Topol se vrátil na české jeviště až hrami:
Hlasy ptáků - 1989
Sbohem, Sokrate - 1991
Stěhování duší - 1990, monodrama, jehož tématem je životní účtování.
V roce 2002 vyšly tyto tři hry v jednom knižním svazku.
Básně - 1997, soubor poezie
K Topolovým nejvýznamnějším překladům patří převody dramat A. P. Čechova - Racek a W. Shakespeara - Romeo a Julie.
Josef Topol po absolvování gymnázia v Benešově, nastoupil jako lektor v "Déčku" E. F. Buriana , tehdy nazývaném Armádní umělecké divadlo. Studoval rovněž dramaturgii a divadelní vědu na DAMU, kterou absolvoval v roce 1959. Poté žil jako volný dramatický spisovatel, kromě období let 1965 - 72, kdy působil jako dramaturg a režisér v Divadle za branou. Po zákazu divadla se stal ineditním autorem, jeho hry se nesměly hrát.
Josef Topol pracoval zprvu jako korektor, od roku 1977 v různých manuálních zaměstnáních, pak odešel do invalidního důchodu. Je otcem spisovatele Jáchyma Topola.
Dílo Josefa Topola:
Hlavním tématem děl Josefa Topola je vnitřní svět člověka a jeho deformace odhalující složité vazby soukromých a společenských dějů a znovuobjevení základních životních hodnot a zdůraznění lidské osobnosti.
Divadelní hry:
Půlnoční vítr - 1955, první Topolova hra, která byla inscenována v divadle E. F. Buriana. Látku o lucké válce v ní převedl z běžné pověsti do znakového uměleckého díla.
Jejich den - 1959, na hře spolupracoval Topol v insenační fázi s režisérem Otomarem Krejčou. Představovala drama spíše pro intelektuálně orientovaného diváka, k čemuž přispěla i zdůrazněná výrazová složka.
Konec masopustu - 1963, podobenství o ztracené identitě kolektivizovaného českého venkova s jeho tradičními hodnotami.
Topolovy hry z Divadla za branou:
Tyto hry se staly ve větší míře diváckými událostmi, zejména první z nich. Autor v těchto hrách používá postup, který byl později nazván "understatement", tj. doslova zdrženlivé vyjádření. Při použití tohoto postupu nalezl prostor v jazykovém vyjádření a v dokonalém ovládnutí jevištního náznaku.
Kočka na kolejích - 1965
Slavík k večeři - 1967
Hodina lásky - 1968
Dvě noci s dívkou - 1972, komediálně laděná hra s téměř detektivní zápletkou. Její premiéra byla zakázaná a uvedena až v roce 1994.
Josef Topol se vrátil na české jeviště až hrami:
Hlasy ptáků - 1989
Sbohem, Sokrate - 1991
Stěhování duší - 1990, monodrama, jehož tématem je životní účtování.
V roce 2002 vyšly tyto tři hry v jednom knižním svazku.
Básně - 1997, soubor poezie
K Topolovým nejvýznamnějším překladům patří převody dramat A. P. Čechova - Racek a W. Shakespeara - Romeo a Julie.