Josep Maria Benet I Jornet je katalánský dramatik.
J. M. Benet I Jornet vystudoval na Barcelonské univerzitě románskou filologii. Patří mezi nejznámější a nejplodnější autory tzv. generace 60. let. Ta se představila po smrti J. M. de Sagarra v...
Životopis
Josep Maria Benet I Jornet je katalánský dramatik.
J. M. Benet I Jornet vystudoval na Barcelonské univerzitě románskou filologii. Patří mezi nejznámější a nejplodnější autory tzv. generace 60. let. Ta se představila po smrti J. M. de Sagarra v roce 1961. V té době procházelo katalánské divadlo vleklou krizí a různá uskupení spolu s podněty ze zahraničí připravovaly půdu pro přeměnu divadelní tvorby.
V roce 1963 v prvním ročníku soutěže o Cenu J. M.de Sagarra, byla odměněna Benetova hra
Una vella coneguda olor – 1964, (Stará známá vůně).
J. M. Benet I Jornet vystudoval na Barcelonské univerzitě románskou filologii. Patří mezi nejznámější a nejplodnější autory tzv. generace 60. let. Ta se představila po smrti J. M. de Sagarra v roce 1961. V té době procházelo katalánské divadlo vleklou krizí a různá uskupení spolu s podněty ze zahraničí připravovaly půdu pro přeměnu divadelní tvorby.
V roce 1963 v prvním ročníku soutěže o Cenu J. M.de Sagarra, byla odměněna Benetova hra
Una vella coneguda olor – 1964, (Stará známá vůně).
Dílo J. M. Beneta I Jorneta:
Dramata:
První hry vycházely ze španělského realistického divadla 50. let a na autobiografickém materiálu se autor snažil vyrovnat s poválečnou minulostí:
Una vella, coneguda olor – 1964
Fantasia per a un auxiliar administratiu – uvedena 1964, vydána 1970, (Fantazie pro pomocného administrativního pracovníka)
Triptych:
Cancons perdudes - 1965, vydána 1970, (Ztracené písně). Po technické stránce odkaz k Brechtovu divadlu.
Marc i Jofre o els alquimistes de la fortuna – uvedena 1966, (Mare a jofre neboli alchymisté bohatství). Nejzdařilejší část triptychu, která byla inspirována lidovou literaturou, dětskými časopisy a romány „pláště a meče“.
La nau – uvedena 1968, (Loď). Autor zde zdařile spojil vědeckofantastickou tematiku s měšťáckou komedií.
Berenáveu a les fosques – 1972,(Spočívali jste potmě). Autobiografická hra, ve které se autor opět vrátil do poválečného období.V ní se odpoutal od schémat a postupů realist. Španělského divadla. Hra neměla velký úspěch.
To jej vedlo k experimentální tvorbě, v níž používal nejrůznější dramatické formy:
La desaparició de Wendy – 1973, (Wendyho zmizení), dokumentující autorovo okouzlení divadlem již od dětských let, ukazuje na katalánskou divadelní tradici.
Již dříve napsal několik divadelních her pro děti a mládež s postavami z pohádek, dětské literatury, komiksů a filmů:
Taller de fantasia – La nit de les joguines – uvedena 1970, (Fantastická dílna – Noc hraček)Supertot – uvedena 1973
Rovněž uváděl i parodie starších měšťáckých katalánských dramat a divadelní adaptace.
Revolta de bruixes – 1977, (Vzbouření čarodějnic). Ve hře ztvárnil jistou metafyzickou skutečnost.
El manuserit d´Alí Bei – uvedena 1979, (Rukopis Alího Beje), v níž se inspiroval příběhem katalánského osvícenského vzdělance a dobrodruha Doméneca Badii i Leibicha, který se jako Alí Bej vydával za potomka proroka Mohameda, procestoval Afriku a dostal se až do Mekky.
Ai carai! – 1990, (Ale sakra!)
Carlota i la dona de neu – 1992, (Carlota a sněžná žena)
Melodrama vyzkoušel v jedné ze svých nejlepších her:
Desig – 1991, (Přání)
Dramata:
První hry vycházely ze španělského realistického divadla 50. let a na autobiografickém materiálu se autor snažil vyrovnat s poválečnou minulostí:
Una vella, coneguda olor – 1964
Fantasia per a un auxiliar administratiu – uvedena 1964, vydána 1970, (Fantazie pro pomocného administrativního pracovníka)
Triptych:
Cancons perdudes - 1965, vydána 1970, (Ztracené písně). Po technické stránce odkaz k Brechtovu divadlu.
Marc i Jofre o els alquimistes de la fortuna – uvedena 1966, (Mare a jofre neboli alchymisté bohatství). Nejzdařilejší část triptychu, která byla inspirována lidovou literaturou, dětskými časopisy a romány „pláště a meče“.
La nau – uvedena 1968, (Loď). Autor zde zdařile spojil vědeckofantastickou tematiku s měšťáckou komedií.
Berenáveu a les fosques – 1972,(Spočívali jste potmě). Autobiografická hra, ve které se autor opět vrátil do poválečného období.V ní se odpoutal od schémat a postupů realist. Španělského divadla. Hra neměla velký úspěch.
To jej vedlo k experimentální tvorbě, v níž používal nejrůznější dramatické formy:
La desaparició de Wendy – 1973, (Wendyho zmizení), dokumentující autorovo okouzlení divadlem již od dětských let, ukazuje na katalánskou divadelní tradici.
Již dříve napsal několik divadelních her pro děti a mládež s postavami z pohádek, dětské literatury, komiksů a filmů:
Taller de fantasia – La nit de les joguines – uvedena 1970, (Fantastická dílna – Noc hraček)Supertot – uvedena 1973
Rovněž uváděl i parodie starších měšťáckých katalánských dramat a divadelní adaptace.
Revolta de bruixes – 1977, (Vzbouření čarodějnic). Ve hře ztvárnil jistou metafyzickou skutečnost.
El manuserit d´Alí Bei – uvedena 1979, (Rukopis Alího Beje), v níž se inspiroval příběhem katalánského osvícenského vzdělance a dobrodruha Doméneca Badii i Leibicha, který se jako Alí Bej vydával za potomka proroka Mohameda, procestoval Afriku a dostal se až do Mekky.
Ai carai! – 1990, (Ale sakra!)
Carlota i la dona de neu – 1992, (Carlota a sněžná žena)
Melodrama vyzkoušel v jedné ze svých nejlepších her:
Desig – 1991, (Přání)