Joy Adamsonová, vlastním jménem Friederika Viktorie Gessnerová, byla spisovatelka, malířka, ale především velká ochránkyně zvířat v Africe.

Joy Adamsonová se narodila jako v německy mluvící rodině v Opavě. Vyrůstala v prostředí poznamenaném určitou schizofrenií vztahů, rozuměla si jen se svým pradědečkem Karlem, který měl na ni dobrý vliv. Učil ji používat rozum a cit. Ve dvanácti letech, po rozvodu rodičů, žila u babičky ve Vídni. Vystudovala gymnázium, poté absolvovala kurz pro módní návrhářky, studovala nějaký čas malířství, hru na klavír a nakonec se rozhodla pro medicínu.

V roce 1935 se Joy Adamsonová provdala za Žida Viktora von Klarvilla, se kterým před hitlerovskou hrozbou odjela do Afriky. Na lodi se seznámila se švýcarským přírodovědcem Peterem Ballym, za kterým na jaře 1938 odjela do Keni, která jí byla do konce života domovem.

Při pořádání Ballyho botanických sbírek, začala ilustrovat jeho knihy. Po rozvodu před polovinou 40. let se Joy po čase provdala za George Adamsona, strážce zvěře v Keňském národním parku.
V únoru 1956 přivezl Adamson tři lvíčata, sirotky po lvici, kterou museli zastřelit, protože na ně zaútočila. Dvě lvíčata Adamsonovi poslali do nizozemské zoo a třetí, pojmenované Elsa, si nechali. Ta u nich žila jako člen rodiny. Svobodně se pohybovala po stanici, provázela je při projížďkách v terénu.
Adamsonovi ji však již od tří let připravovali na návrat do přírody, což se povedlo. Elsa dokonce porodila tři mláďata a sama uhynula v roce 1961. Její „děti“ byly převezeny do tanzanského Národního parku Serengeti.

I s Georgem se Joe nakonec rozvedla, ale nadále je spojovala snaha o záchranu africké přírody.
Joy v roce 1969 založila nadaci Elsa Wild Animal Appeal, ze které proudily miliony dolarů na ochranu přírody a jejíž pobočky pracují podnes po celém světě. Podporovala založení dalších afrických národních parků. Svými penězi podporovala boj proti pytlákům.

V roce 1980 žila v keňské rezervaci Shaba a pracovala na projektu sledování života gepardů a leopardů. Byla zavražděna bývalým sluhou, kterého propustila pro krádeže. George ji přežil o deset let a rovněž zemřel násilnou smrtí – byl zastřelen pytláky.


Knihy Joy Adamsonové patří dodnes mezi bestsellery. Příběh lvice Elsy, kterou napsala se svým mužem Georgem , byl přeložen do více než 30 jazyků

Volání divočiny – autobiografie, podle které byl natočen mimořádně úspěšný film. V této knize se Adamsonová rovněž zmiňuje o svém dětství v Opavě.

Příběh levhartice Penny aj. knihy o přírodě.

Joy Adamsonová se projevila rovněž jako skvělá malířka. Ilustrovala odborné knihy svého druhého manžela Petera Ballyho.

Pro britskou koloniální správu zachycovala od konce 40. let keňské kmeny, z nichž některé již vymřely. Jediným dokumentem o jejich existenci jsou její kresby. Celkem jich nakreslila několik tisíc. Dnes jsou z velké části uloženy v keňském Národním muzeu v Nairobi.